30 C 217/2021-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 166,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 1. 2020 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 1. 2020 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 6. 1. 2020 do 20. 8. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 1. 9. 2020 znějící na částku 4 911,56 Kč, splatnou 15. 9. 2020. Z takto vyúčtované částky za spotřebovanou elektřinu žalovaný neuhradil ničeho. Za období od 18. 1. 2020 do 30. 8. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 7. 9. 2020 znějící na částku 7 015,08 Kč, splatnou 21. 9. 2020. Z takto vyúčtované částky za spotřebovaný plyn žalovaný neuhradil ničeho. Dne 31. 3. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vzhledem k tomu, že energie jsou za věci v právním smyslu považovány a v praxi jsou předmětem obchodu, jedná se ohledně dodávek elektřiny do domácnosti o kupní smlouvu, která zároveň podléhá speciální úpravě zákona č. 458/2000Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 4 911,56Kč. 7. Dle § 72 odst. 2 energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s plynem a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn a žalovaný se zavázal zaplatit za odebraný plyn dohodnutou cenu. Žalobkyně za plyn odebraný ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 7 015,08 Kč. 8. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení byla v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na uhrazení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou plateb ve výši 240 Kč. Podle § 2048 o z. si účastníci mohou sjednat pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu. Věřitel může smluvní pokutu požadovat, i když mu porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokuta nemusí být sjednána písemně. V daném případě žalobkyně poukázala na to, že ustanovení o smluvní pokutě za zaslání upomínky bylo ujednáno ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně. 10. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Již Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 uzavřel, že„ Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kde se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob)“. V daném případě je tak ujednání o smluvní pokutě v rámci všeobecných obchodních podmínek spotřebitelské smlouvy nutné pro nepoctivost dodavatele při uzavírání smlouvy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tím dle § 580 odst. 1 o.z. za neplatné. Soud proto žalobu, co do žalovaného nároku ve výši 240 Kč za odeslanou upomínku zamítl. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 166,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit Advokátu žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.