30 C 89/2022-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 060,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr zemního plynu a elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž seznam je uveden v protokole o jednání, a na který soud pro stručnost odkazuje, přičemž jejich provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 8. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalovanému zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 26. 9. 2019 do 1. 4. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 19. 5. 2020 znějící na částku 857,01 Kč, splatnou 2. 6. 2020. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23.8.2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] [číslo] ze dne 2. 9. 2020 znějící na částku 8 056,43 Kč, splatnou 16. 9. 2020. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho., Za období od 2. 4. 2020 do 16. 2. 2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 22. 2. 2021 znějící na částku 2 269,85 Kč, splatnou 8. 3. 202, kterou vyúčtovala spotřebu plynu v uvedeném fakturačním obodobí. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Za období od 28. 8. 2020 do 16. 2. 2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] ze dne 22. 2. 2021 znějící na částku 2 249,26 Kč, splatnou 8. 3. 2021, kterou vyúčtovala spotřebu elektřiny za uvedené obodobí. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Vzledem k tomu, že žalovaný neplatil platby za úhradu elektřiny požádala žalobkyně distributora o odpojení odběrného místa. Distributor provedl odpojení a dle ceníku svých služeb vyúčtoval žalobkyni částku ve výši 907,50Kč. Žalobkyně ji zaplatila a vyúčtovala žalovanému, který ji nezaplatil. Žalobkyně rovněž podle příslušných ustanovené VOPD vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za doporučené upomínky z výzvami k zaplacení ve výši 3x 240Kč, a to za dopisy ze dne 16.2.2020, 30.11.2020 a 12.10.2020. Dne 30.11.2020 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 4. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vzhledem k tomu, že energie jsou za věci v právním smyslu považovány a v praxi jsou předmětem obchodu, jedná se ohledně dodávek elektřiny do domácnosti o kupní smlouvu, která zároveň podléhá speciální úpravě zákona č. 458/2000Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). 5. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Podle § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s plynem a elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu a elektřiny (§ 72 odst. 2 a § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému zemní plyn a žalovaný se zavázal zaplatit za odebraný plyn dohodnutou cenu. Žalobkyně za plyn odebraný ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 14 340,05 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně dále uplatňovala nárok na uhrazení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou plateb ve výši 720 Kč. Podle § 2048 občanského zákoníku si účastníci mohou sjednat pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu. Účastník, který tuto povinnost poruší, je zavázán smluvní pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 10. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Již Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 uzavřel, že„ Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kde se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob)“. V daném případě je tak ujednání o smluvní pokutě v rámci všeobecných obchodních podmínek spotřebitelské smlouvy nutné pro nepoctivost dodavatele při uzavírání smlouvy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tím dle § 580 odst. 1 a 588 o.z. za neplatné. Soud proto žalobu co do žalovaného nároku ve výši 720 Kč za odeslanou upomínku zamítl. 13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 027,70 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 801 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 060