31 C 210/2022-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10 792 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku vlastníka motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ povinné ručení“). Žalovaná jako vlastník neměla sjednané povinné ručení k nákladnímu automobilu, [registrační značka], s hmotností do 3,5 tuny, a to za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, tj. 122 dní. Žalobkyně ji proto vyzvala k zaplacení příspěvku ve výši 10 492 Kč a poplatku spojenému s vymáháním příspěvku ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 31. 10. 2022. Žalobkyně se z jednání přípisem omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých zjistil následující skutečnosti: Dopisem ze dne 19. 11. 2020 a upomínkou ze dne 25. 2. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 10 492 Kč, protože žalovaná, jakožto vlastník vozidla dle kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2018 (uzavřené mezi žalovanou a prodávajícím [jméno] [příjmení]) neměla uzavřené povinné ručení k výše uvedenému vozidlu [registrační značka] (Fiat Ducato, o hmotnosti do 3 500 kg) v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020, a poplatku za vymáhání ve výši 300 Kč. Dopisem ze dne 6. 1. 2022, odeslaným dle podacího archu téhož dne, vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky právní zástupkyně žalobkyně. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla vlastníkem výše označeného vozidla, přičemž ve výše uvedeném období neměla k vozidlu sjednáno povinné ručení po dobu 122 dní, přičemž zaslanými výzvami byla žalobkyní vyzvána k zaplacení částek 10 492 Kč jako příspěvku do garančního fondu a částky 300 Kč jako náhrady nákladů na uplatnění nároku. Následně byla žalovaná žalobkyní upomínána opětovně a byla jí zaslána předžalobní výzva právní zástupkyní žalobkyně. 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ Vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. 8. Podle § 2a Vyhlášky, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla jako vlastník vozidla povinna pojistit odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, a vzhledem k tomu, že tak neučinila, měla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek 86 Kč za každý nepojištěný den, a protože tak neučinila, byla po výzvě žalobkyně povinna nahradit žalobkyni i náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek (300 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádné nezaplatila, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle § 1968 o. z. ode dne následujícího po splatnosti příspěvků. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 792 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. řízení sp. zn. 34 C 216/2021, 1 C 85/2021 nebo 18 C 169/2021).