31 C 237/2021-82 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 980,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 10. 9. 2019, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec 5 000 Kč. Žalovaný měl čerpanou částku splácet za podmínek sjednaných ve smlouvě, což však po vyčerpání celého úvěrového rámce 5 000 Kč řádně a včas neučinil, a proto byl ke dni 23. 2. 2020 úvěr zesplatněn. Žalobkyní požadovaná částka sestává z jistiny 5 000 Kč a poplatků 980,12 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 24. 1. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 17. 1. 2022), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 9. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, žalobkyně však nedoložila, že by před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Nejenže žalobkyně nepředložila listiny, ze kterých by úvěruschopnost žalovaného posuzovala, žalobkyně dokonce ani netvrdila, že by tak předchůdkyně žalobkyně vůbec učinila. Soud nepovažuje za prokázané ani poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému, resp. že žalovaný tuto částku úvěrového rámce vyčerpal. Jediným důkazem této skutečnosti předloženým žalobkyní má být výpis z interního systému předchůdkyně žalobkyně nazvaný„ Podklady pre súdne konanie“, který je nicméně pouze editovatelnou tabulkou vytvořenou předchůdkyní žalobkyně a objektivně z ní (na rozdíl např. od řádného výpisu z účtu) nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně žalovanému jakoukoli částku poskytla. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, že byla ze strany předchůdkyně žalobkyně řádně posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně ani neprokázala, že by se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, když nepředložila důkazy o tom, že by částku 5 000 Kč vyčerpal. Soud proto žalobu ve výroku I. rozsudku zamítl. 5. Přestože žalovaný byl ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.