31 C 375/2021-85 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 20 250,80 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 10. 1. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 97,66 % ročně, který jí vyplatila dne 15. 1. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 42 měsíčních splátek po 1 287 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 17. 1. 2021 po dobu delší než 65 dnů, čímž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 23. 3. 2021. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 14 909,27 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami 998 Kč, nákladů spojených s upomínáním 400 Kč, smluvní pokuty 0,1 % z jistiny po zesplatnění celkem 3 943,80 Kč, a úroku ve výši 70,11 % ročně z dlužné jistiny a od 18. 4. 2021 sníženou sazbu 8,25 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 6. 2022, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti. 4. Smlouvou úvěru [číslo] ze dne 10. 1. 2019 a navazujícím oznámením o schválení úvěru ze dne 16. 1. 2019 se žalobkyně, která je vedena v registru ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč s úrokovou sazbou 97,66 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit prostřednictvím 142 měsíčních splátek po 1 287 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila 23 splátek úvěru (po 1 287 Kč) před zesplatněním, a po zesplatnění zaplatila ještě další splátky v celkové výši 2 100 Kč. Dopisem ze dne 23. 3. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z hodnocení klienta ze dne 10. 1. 2019 vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 15 500 Kč, žádné dítě v domácnosti (přestože z rodného listu na č.l. 52 vyplývá, že je matkou dcery [jméno] [příjmení] (narozené v r. 2011) + výdaj 2 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, navíc byla započítána částka životního minima 3 410 Kč. Ostatní výdaje a jiné splátky 0 Kč. Celkové výdaje tak byly vyčísleny na částku 5 910 Kč. Dle pracovní smlouvy byla žalovaná zaměstnána u [právnická osoba] na dobu neurčitou. Dle výplatních pásek a částečných výpisů z účtů byla žalované v měsících 11 a 12/2018 vyplacena měsíční mzda ve výši 12 969 Kč, resp. 12 666 Kč a dále plnění od [anonymizováno] ve výši 3 185 Kč. Příjmy žalované byly dále doloženy snímky obrazovky o příchozích platbách na účet žalované. Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalované. Dle výpisu z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací byla smlouva s žalovanou vyhodnocena jako s nízkým rizikem. Z dokladu o vyplacení úvěru a z informace o účtu vyplývá, že dne 15. 1. 2019 byla žalované vyplacena částka 20 000 Kč na účet, jehož byla majitelkou. Dopisy ze dne 22. 3. 2021 a 17. 2. 2021 žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 10. 11. 2020 (odeslaného dle podacího archu dne 10. 11. 2021) bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Ze splátkových kalendářů, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, žádosti o úpravu splátek, potvrzení o odkladu splátek, vyjádření znalce, a předsmluvního formuláře soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 10. 1. 2019 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, jež jí byla dne 15. 1. 2019 odeslána na účet. Žalovaná zaplatila žalobkyni 23 splátek po 1 287 Kč před zesplatněním úvěru a poté částku 2 100 Kč po zesplatnění úvěru, tj. celkem částku 31 701 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy podrobněji nezkoumala výdaje žalované. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalované, ke kterým má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat doklady ve smyslu § 78 ZSÚ po dobu 5 let. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její náklady na bydlení činí pouze měsíčně 2 500 Kč (včetně veškerých poplatků a plateb za energie), což se nejeví jako číslo odpovídající realitě. Dále lze za krajně nepravděpodobné považovat výdaje na dítě (byť nebylo v hodnocení původně vůbec uvedeno) ve výši pouhých 2 000 Kč měsíčně a pravidelné náklady na dopravu, záliby apod. ve výši 0 Kč. Mimo uvedeného také žalobkyně věděla o tom, že má žalovaná bankovní účet (na který jí úvěr vyplácela), přesto si od ní nevyžádala úplné výpisy z tohoto účtu (nejen příchozí příjmy), ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalované a její celková finanční situace. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluv