31 C 62/2022-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 10. 2017 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěrový limit 35 000 Kč, ze kterého žalovaná vyčerpala částku 6 000 Kč, ze které dosud na jistině nic neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 27. 7. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 10. 2017, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis ani jedné ze smluvních stran a soud tak nemá za prokázané, že by smluvní strany měly vůli smlouvu uzavřít. Interní dokument označený jako„ Loan application info“ – žádost o půjčku - uzavření smlouvy nedokládá, ale pouze shrnuje údaje o úvěru. Na tom nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalované. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet a označila jako důkaz potvrzení o odeslání platby přes platební bránu ThePay.cz s.r.o, nicméně toto potvrzení pouze dokládá odeslání prostředků (6 000 Kč), nikoliv však jejich připsání na účet, nehledě na to, že z žádného důkazu nevyplývá, kdo byl vlastníkem účtu, na které byly prostředky odeslány. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena nejprve smlouvou ze dne [datum] mezi předchůdkyní žalobkyně a spol. [právnická osoba], která smlouvou o postoupení ze stejného dne postoupila pohledávku na žalobkyni, předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2020 vyzývala žalovanou k plnění. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o (revolvingovém) úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vzhledem k tomu, že žalobkyně ani neprokázala, že byly žalované na její bankovní účet připsány finanční prostředky, není ani prokázáno, že by se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.