7 C 201/2022 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, povinnost zaplatit jí 1 332 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela jako pojistitel pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení vozidla tov. zn. Škoda Octavia Combi, [registrační značka]. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 25. 9. 2021 do 25. 12. 2021, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl důkaz návrhem smlouvy na pojištění vozidel podepsaným žalobkyní, jež je výše specifikována. Čtvrtletní platba pojistného činila 1 317 Kč, přičemž splatnost první platby byla stanovena na 25. 6. 2021. Z výpisu z účtu [právnická osoba], a.s. vyplývá, že dne 26. 7. 2021 byla přijata z účtu č. [bankovní účet] ve prospěch účtu č. [bankovní účet] platba v částce 1 317 Kč ([variabilní symbol]). Žalobkyně rovněž předložila přehled předpisů a plateb pojistného, z něhož vyplývá, že celková dlužná částka k datu 25. 9. 2021 činí 1 332 Kč. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně výpisu z pošty svědčícím o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel a dále pojistku ke smlouvě [číslo] ze dne 27. 7. 2021, oznámení o ukončení pojištění ze dne 25. 12. 2021 a upozornění na neuhrazené pojistné, a to ze dne 24. 11. 2021, přičemž dlužná částka činila 1 317 Kč, všechny bez dokladu o odeslání. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. 6. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo). 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí. Žalobkyně neprokázala, kdy přesně pojištění zaniklo, tato skutečnost ovšem není k tíži žalovaného, který by v případě dalšího trvání smlouvy byl povinen hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo 1 317 Kč čtvrtletně, tedy 5 268 Kč ročně (4 x 1 317 Kč). Pokud žalobkyně požaduje za období od 25. 9. 2021 do 25. 12. 2021 úhradu 1 332 Kč, je tedy žaloba důvodná. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. 9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože žalobkyně měla ve věci plný úspěch a doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř., náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. V daném případě byly vykonány tři takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání ve věci samé – žaloba. Dalším úkonem právní služby byla účast při jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 3. tarifu, náleží odměna ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 3,9 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 litr motorové nafty 47,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 4,70 + 3,9 x 47,10 x 220/100, tedy celkem 1 438,12 Kč. Jelikož se právní zástupce účastnil v předmětný den u zdejšího soudu celkem dvou jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 2 038,12 Kč (1 438,12 + 600) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 1 019,06 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (3 x 200 + 3 x 100 + 1 000 + 300 + 1 019,06), tedy ve výši 676 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 4 295,06 Kč (400 + 3 x 200 + 3 x 100 + 1 000 + 300 + 1 019,06 + 676).