8 C 155/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 1 864 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky za dobu výše uvedenou ve výši 123 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel jako pojistitel dne 12.7.2020 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaná sjednané pojistné řádně nehradila a za období od 12.1.2021 do 23.4.2021, kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobci dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 1 264 Kč, částku 600 Kč činí poplatek za odeslání upomínky s výstrahou zániku pojištění. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí – vhozením do schránky na adrese trvalého pobytu), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 12.7.2020, jež je výše specifikována včetně pojistných podmínek sjednaných jako její součást. Žalovaná se v této smlouvě uzavřené na dobu neurčitou zavázala hradit pojistné ve výši 4 530 Kč ročně splatných pololetně po 2 265 Kč. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně výpisu z pošty svědčícím o jejím odeslání žalované před podáním žaloby. Žalobce rovněž předložil dodejku, z níž je patrno, že v minulosti doručoval žalované písemnost, která byla dne 5.3.2021 ve sféře její dispozice, k čemuž doložil upomínku ze dne 1.3.2021 s výstrahou zániku pojištění dne 22.4.2021. Dále žalobce předložil oznámení o zániku pojištění ze dne 5.5.2021 a upomínku ze dne 31.5.2021 adresované žalované bez doložení jejich odeslání. Dle Sazebníku poplatků žalobce činí poplatek za upomínku 160 Kč. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaná pojistné řádně nehradila, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázala, a to v období výše specifikovaném. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo). Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaná řádně nehradila pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tedy a tím méně prokázala, že by provedla jakoukoliv úhradu pojistného žalobci či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobce tvrdí a prokazuje na základě výzvy shora uvedené. Žalovaná je povinna uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo 4 530 Kč ročně, tedy 12,41 Kč denně, za dané období od 12.1.2021 do 30.4.2020 čítající 109 dnů tedy ve výši 1 353 Kč. Žaloba na dlužné pojistné ve výši 1 264 Kč je tedy jednoznačně důvodná. Co se týče poplatku ve výši 600 Kč za odeslání upomínek, shledal soud žalobu nedůvodnou. Ač je daná povinnost žalované nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě každý z poplatků (zaslání upomínek, předčasné ukončení smlouvy atp.) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobce odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. Pro úplnost soud také uvádí, že dle doloženého sazebníku činil poplatek za odeslání upomínky 160 Kč, přičemž žalobce doložil odeslání pouze u upomínky jediné. Je dále zřejmé, že od dne, kdy žalobce požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobci tedy vzhledem k prodlení žalované s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 1 348 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 639 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 1 987 Kč tak představuje úspěch žalobce 81 %, úspěch žalované 19 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 62 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 924 Kč. S argumentací žalobce ohledně aplikace § 14b v daném řízení se soud neztotožnil. Je jistě pravdou, že žalobce nabízí celou řadu pojistných produktů, nicméně jejich obsah a specifika nejsou pro řízení o dlužném pojistném vůbec podstatné, v daném řízení je nutné tvrdit pouze to, kolik činilo sjednané pojistné a za jakou dobu nebylo hrazeno, čemuž následně odpovídá poměrně jednoduchý matematický výpočet. Tyto informace pak právní zástupce musí stejně komplexně převzít od žalobce. Právní kva