8 C 182/2022-22 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 4 084 Kč s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovanému dne 4.4.2020 poskytla zdravotní službu, a to protialkoholní a protitoxikomanskou záchytnou stanici, neboť žalovaný nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval jiné osoby, majetek a veřejný pořádek. Dne 4.4. žalobce žalovanému vystavil a předla doklad na 3 994 Kč za poskytnutou službu, žalovaný zároveň dluh uznal co do důvodu i výše. Dne 17.3.2019 byl žalovanému vystaven doklad na 90 Kč, což byl regulační poplatek za poskytnutí lékařské pohotovostní služby. Žalovaný dluhy nevyrovnal i přes zaslání předžalobní výzvy. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud provedl důkaz uznáním dluhu ze dne 4.4.2020 podepsaným oběma účastníky řízení, kde žalovaný prohlásil, že dluží žalobci 3 994 Kč z důvodu ošetření a pobytu na protialkoholní a protitoxikomanské záchytné stanici v nemocnici [obec]. V uznání dluhu ze dne 17.3.2019 pak žalovaný uznal dluh na regulačním poplatku ve výši 90 Kč za poskytnutí pohotovostní lékařské služby v [nemocnice] ve stejný den. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně doručenky svědčící o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný podepsal dne 4.4.2020 a 17.3.2019 listiny shora specifikovanou. Dlužné částky, k jejichž úhradě se tímto zavázal, neuhradil ani přes následné upomínání žalobkyně. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dluh vůči žalobci ve výši žalované jistiny uznal co do důvodu i výše, má soud za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2053 občanského zákoníku). Jelikož žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by provedl v dané souvislosti jakoukoliv úhradu žalobkyni, soud žalobě vyhověl. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, přičemž s ohledem na absenci lhůty dané žalobcem k úhradě, tak byl povinen učinit bezodkladně (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku) je od 13.4.2020, resp. 19.3.2019, v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k počátku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále za dva procesní úkony (předžalobní výzva a žaloba) paušální náhradu nákladů ve výši 100 Kč za jeden takový úkon s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.