8 C 2/2022-23 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 3 000 Kč s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl dne 18.9.2020 ošetřen a pobýval v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní (dále jen„ PZS“). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 18.9.2020 na částku 3 000 Kč, se splatností dne 18.10.2020. Žalovaný výše uvedený dluh písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 18.9.2020. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil, na tuto skutečnost byl upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, která byla neúspěšná. Soud vyzval oba účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení v daném ohledu zůstali bez reakce, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Soud provedl důkaz uznáním dluhu ze dne 18.9.2020 podepsaným oběma účastníky řízení, kde žalovaný prohlásil, že dluží žalobkyni 3 000 Kč z důvodu ošetření a pobytu na PZS, přičemž tuto částku uhradí nejpozději do 30 dnů od podpisu dané listiny. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně podacího lístku svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Z faktury [číslo] ze dne 18.9.2020 vyplynulo, že žalobkyně fakturuje žalovanému za výše uvedené služby žalovanou částku se splatností ke dni 18.10.2020. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný podepsal dne 18.9.2020 listinu shora specifikovanou. Dlužnou částku, k jejíž úhradě do 18.10.2020 se tímto zavázal, neuhradil ani přes následné upomínání žalobkyně. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. <b>Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.</b> Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dluh vůči žalobkyni ve výši žalované jistiny uznal co do důvodu i výše, má soud za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2053 občanského zákoníku). Jelikož žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by provedl v dané souvislosti jakoukoliv úhradu žalobkyni, soud žalobě vyhověl. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, je od 14.11.2017 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k počátku prodlení. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).