8 C 24/2022-39 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 10 019 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 709 Kč od 22.10.2019 do zaplacení, z částky 5 055 Kč od 10.10.2020 do zaplacení a z částky 55 Kč za dobu od 28.10.2020 do zaplacení jako úhradu za elektřinu dodanou žalovanému dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny v období od 1.11.2018 do 18.9.2019, od 19.9.2019 do 16.9.2020 a od 17.9.2020 do 24.9.2020. Žalobce za dodané služby vystavil žalovanému faktury znějící na částky 4 709 Kč, 5 055 Kč a 55 Kč. Žalovaný na faktury ve lhůtě splatnosti, jež nastala v den předcházející datu, od nějž jsou požadovány úroky z prodlení, ničeho neuhradil. Zároveň žalobce požaduje úhradu celkem 300 Kč jako smluvní pokutu pro případ prodlení s platbou. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se bez omluvy, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavil. Soud tedy věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků řízení s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 18.7.2018 včetně všeobecných obchodních podmínek, které byly její nedílnou součástí, uzavřenou mezi účastníky řízení ohledně výše uvedeného odběrného místa. Za žalovaného smlouvu uzavřela [právnická osoba] s.r.o., jíž za tímto účelem dne 10.7.2018 vystavil plnou moc, jíž žalobce rovněž doložil. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce dodávat na odběrné místo [adresa] [číslo] elektřinu a závazek žalovaného za tuto uhradit kupní cenu. V čl. IV odst. 10 obchodních podmínek bylo sjednáno, že žalobci náleží smluvní pokuta ve výši 300 Kč za každý případ prodlení žalovaného. Žalobce dále předložil tři faktury výše specifikované. K těmto dále doložil dvě faktury, kde žalovanému fakturuje pokaždé 200 Kč za zaslanou upomínku. Dále pak žalobce rovněž doložil upomínku k chronologicky první faktuře bez prokázání jejího odeslání. Dále žalobce předložil tři předžalobní upomínky, vždy ke každé ze zmíněných faktur, k těmto rovněž doložil dodejky svědčící o tom, že upomínka k zaplacení 55 Kč a 5 055 Kč byla ve sféře dispozice žalovaného dne 11.11.2020, upomínka k zaplacení 4 709 Kč pak dne 9.12.2020. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce dodával žalovanému elektřinu do výše uvedeného odběrného místa na základě smlouvy o odběru mezi těmito subjekty uzavřené. Žalovaný neuhradil za dodané komodity kupní cenu ve výši odpovídající vystaveným fakturám shora specifikovaným. Podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná, neboť žalovaný na základě smlouvy o dodávce elektřiny neuhradil kupní cenu za elektřinu dodanou žalobcem (§ 50 energetického zákona). Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, netvrdil a tím méně tedy prokázal jakékoliv skutečnosti vyvracející žalobní tvrzení, zejména pak, že by žalobce dané komodity v dané ceně a množství nedodal a žalovaný uhradil více, než žalobce tvrdí. Jelikož žalovaný nesplnil dluh řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byl žalobcem požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce neprokázal, že žalovaného vyzval ke splnění dluhu, když předložil pouze smlouvu a vystavené faktury se jménem a adresou žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že žalobce doručil, resp. pokusil se doručit žalovanému výzvu k zaplacení. Jelikož tedy žalobce neprokázal, že došlo k požádání dlužníka dříve, je třeba za kvalifikovanou výzvu považovat až předžalobní upomínky, která byly ve sféře dispozice žalovaného v datech shora uvedených. Jelikož pak žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci vzniklo právo požadovat úroky z prodlení, které soud žalobci přiřkl od tohoto data v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nikoli za dobu předcházející. Co se týče zaplacení 200 Kč, soud shledal žalobu nedůvodnou. Danou povinnost je předně nutno kvalifikovat jako svého druhu smluvní pokutu, nazývá ji tak konečně i žalobce ve smlouvě a samotné žalobě. Tato je právní teorií vnímána jako paušalizovaná náhrada škody, přičemž jako škodu lze kvalifikovat i náklady, které žalobci vznikaly navíc a co je podstatné, následkem porušení smluvních povinností žalovaným. O poplatek by se jednalo v takovém případě, kdyby se jednalo o cenu za služby poskytnuté žalovanému, k jeho žádosti, v jeho prospěch apod. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobce odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci pouze nepatrný neúspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady nezastoupeného účastníka. Za podanou žalobu a předžalobní upomínku pak žalobci náleží náhrada ve výši 100 Kč za každý takový úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Pokud žalobce požadoval i náhradu DPH, tuto mu soud nepřiznal, když tato je součástí nákladů řízení v zákoně taxativně vyjmenovaných subjektů, mezi něž žalobce nepatří (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).