9 C 152/2021-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 761 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 362 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 356 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 663 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190 Kč od 17. 5. 2018 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie a zemního plynu v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovaným dne 8. 2. 2018 smlouvu, na základě které dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Jelikož žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně smluvené zálohové platby, zaslal právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 20. 3. 2018 a dne 28. 5. 2018 upomínky, za jejichž vystavení a následné zaslání požadoval uhradit částku ve výši 2 x 95 Kč. Za období od 21. 2. 2018 do 27. 7. 2018 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 362 Kč, splatnou do 22. 8. 2018. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně zároveň uzavřel s žalovaným dne 8. 2. 2018 smlouvu, na základě které dodával žalovanému zemní plyn do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebraný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 16. 2. 2018 do 23. 3. 2018 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 1 356 Kč, splatnou do 10. 4. 2018. Jelikož žalovaný nedoplatek vyúčtovací faktury neuhradil, zaslal právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 2. 5. 2018 upomínku, za jejíž vystavení a následné zaslání požadoval uhradit částku ve výši 95 Kč. Za období od 24. 3. 2018 do 27. 6. 2018 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 1 663 Kč, splatnou do 23. 7. 2018. Jelikož žalovaný nedoplatek vyúčtovací faktury neuhradil, zaslal právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 20. 8. 2018 upomínku, za jejíž vystavení a následné zaslání požadoval uhradit částku ve výši 95 Kč. Žalovaný na úhradu dlužných částek nezaplatil ničeho. [právnická osoba], následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 8. 1. 2021. Dne 8. 1. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 8. Podle § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto obchodníkem s elektřinou a zemním plynem a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.) a zároveň smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu (§ 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejichž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému elektřinu a zemní plyn a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu a zemní plyn dohodnutou cenu. Za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období byla žalovanému vyúčtována částka v celkové výši 362 Kč a za odebraný zemní plyn ve shora uvedeném období byla žalovanému vyúčtována částka v celkové výši 3 019 Kč. Žalobkyně, na níž v souladu s § 1879 a násl. o.z., přešla pohledávka za žalovaným z [právnická osoba], má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě v této části vyhověl. 10. Zbytek svého nároku ve výši částky 380 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190 Kč od 17. 5. 2018 do zaplacení uplatňuje žalobkyně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky a ceník služeb, v nichž byl tento poplatek sjednán. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách se žalobkyně dopustila jedná