9 C 175/2022-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 735 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], přičemž k tomuto vozidlu vedeném v příslušném registru vozidel, nebylo v období od 27. 4. 2019 do 3. 8. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k úhradě příspěvku ze dne 26. 9. 2019 k uhrazení, když splatnost příspěvku nastala dne 10. 11. 2019, jde o částku 6 735 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tedy 99 dní krát 65 Kč tj. 6 435 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu souhlasila s projednáním věci bez nařízeného jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka], [VIN kód], přičemž k tomuto vozidlu vedeném v příslušném registru vozidel, nebylo v období od 27. 4. 2019 do 3. 8. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k úhradě příspěvku ze dne 26. 9. 2019 k uhrazení, když splatnost příspěvku nastala dne 10. 11. 2019, jde o částku 6 735 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tedy 99 dní krát 65 Kč tj. 6 435 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě ze dne 5. 12. 2019, ze dne 30. 1. 2020 na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Žalovanému byla taktéž zaslána výzva k zaplacení dlužné částky, ze dne 15. 11. 2021, prostřednictvím [právnická osoba], a.s., která pro žalobkyni zajišťovala vymáhání pohledávek. Dne 24. 1. 2022 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Na tuto však žalovaný nereagoval a na dlužnou částku neuhradil ničeho. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 27. 4. 2019 do 3. 8. 2019. Protože žalobkyně má dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, vyhověl soud žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 6 735 Kč. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 ObčZ, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobě vyhověl. 7. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 735 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 8. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.