9 C 216/2021-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 655,20 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že netuší, o jaký dluh se jedná. Že má pohledávku investiční fond, o tom nic neví s tím, že žádnou smlouvu o úvěru s žalobkyní neuzavřel. 3. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 5. Dne 18.4.2018 uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen,,předchůdce žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č.ú. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal vrátit do 24.6.2018. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru, když úvěr předchůdci žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní postoupena na žalobkyni. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 2.2.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalobkyně požaduje v žalobě pouze částku ve výši 8 655,20 Kč, což je neuhrazená jistina poskytnutého úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 339,20 Kč, poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 316 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně. Žalovaný však dluh nezaplatil. 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným, žalovanému poskytla úvěr v částce 6 000 Kč, kterou zaslala na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. K prokázání reálného poskytnutí částky 6 000 Kč žalobkyně připojila výpis z účtu žalovaného, kde je uvedeno, že na účet žalovaného č. [bankovní účet], bylo dne 18.4.2018 převedeno 6 000 Kč. 9. Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jak jistinu, tak i požadované příslušenství. 10. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 655,20 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.