9 C 266/2021-16 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.5.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 049 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 509 Kč od 13.7.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 29.6.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 13.7.2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 28.6.2020 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná cestovala dne 2.6.2020 trolejbusem MHD [číslo] dne 19.5.2020 linkou MHD [číslo] dne 2.6.2020 linkou MHD [číslo] dne 18.5.2020 trolejbusovou linkou MHD [číslo] uzavřela tak s žalobkyní smlouvy o přepravě osob. Žalovaná se při přepravních kontrolách neprokázala platnými jízdními doklady a tím porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek, když za uskutečněné jízdy prostřednictvím linky MHD tramvaje, trolejbusu byla povinna zaplatit jízdné ve výši 9 Kč nebo 20 Kč za každou uskutečněnou jízdu. Jelikož žalovaná cestovala bez zaplacení řádného jízdného, požaduje žalobkyně za porušení povinnosti žalovaného přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou uskutečněnou jízdu. Celkem se jedná o částku ve výši 49 Kč za dlužné jízdné a částku ve výši 6 000 Kč za přirážky k jízdnému. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná cestovala dne 2.6.2020 trolejbusovou linkou žalobkyně [číslo] na výzvu se neprokázala platným jízdním dokladem, o provedení kontroly byl sepsán záznam [číslo]. V důsledku toho jí vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 9 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě nezaplatila. Dne 19.5.2020 jela žalovaná dráhou linkou žalobkyně [číslo] na výzvu se opět neprokázala platným jízdním dokladem. O provedení kontroly byl sepsán záznam [číslo]. Proto jí vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě nezaplatila. Dále jela žalovaná dne 2.6.2020 dráhou linkou žalobkyně [číslo]. Na výzvu se neprokázala platným jízdním dokladem. O provedení kontroly byl sepsán záznam [číslo]. Žalované vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 0 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Tyto na místě nezaplatila. Dále jela žalovaná dne 18.5.2020 trolejbusovou linkou žalobkyně [číslo]. Na výzvu se neprokázala platným jízdním dokladem. O provedení kontroly byl sepsán záznam [číslo]. Žalované vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Tyto na místě nezaplatila. Dne 3.12.2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994Sb., o dráhách, se železniční dráhou ve smyslu citovaného zákona rozumí i speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Podle § 37 odst. 4 písm. d) citovaného zákona je pověřená osoba dopravce oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. c) citovaného ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 citovaného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Podle odst. 3 zákona č. 11/1994 Sb., o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť pokud se žalovaná dne 2.6.2020 na trolejbusové lince žalobkyně [číslo] dne 19.5.2020 na lince dráhy [číslo] dne 2.6.2020 na lince dráhy [číslo] žalobkyně, a dne 18.5.2020 na trolejbusové lince žalobkyně [číslo] při kontrolách v místě provedených kontrol na výzvy pověřené osoby neprokázala platnými jízdními doklady, je povinna zaplatit nejen jízdné ve výši 49 Kč (tj. 2x20 + 9 Kč), ale také přirážku k jízdnému ve výši 6 000 Kč (tj. 4 x 1 500 Kč) a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994Sb., o dráhách a dle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. V daných případech byla žalovaná k zaplacení dluhu vyzvána v den provedení kontrol, a jelikož dluh nezaplatila bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. vzhledem k okolnostem daného případu druhý den po provedení kontrol, dostala se následujícího dne do prodlení, přičemž žalobkyně požaduje úrok až od 41. dne po provedení kontrol. Žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.