9 C 9/2022-40 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.8.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho. Dne 13. 10. 2017 uzavřela žalobkyně s právní předchůdkyní [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4. 3. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 2.3.2022 se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez předchozí omluvy k jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 18.7.2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 20.7.2018 do 20.2.2019 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] znějící na částku 5 502 Kč, splatnou dne 11.3.2019. Z takto vyúčtované částky žalovaná neuhradila ničeho. Za období od 21.2.2019 do 28.6.2019 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 562 Kč, splatnou dne 16.7.2019. Z takto vyúčtované částky žalovaná neuhradila ničeho Dne 4. 3. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovanou jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalované částku v celkové výši 6 064 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaná již byla v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 350 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.