22 C 102/2023-107 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne 8. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se [anonymizováno], po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zavázala poskytnout žalovanému úvěru ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr [anonymizováno] vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději do 8. 9. 2018. Svou povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo [anonymizováno] právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 15 000 Kč. Za dobu od 9. 9. 2018 do 8. 8. 2022 činí smluvní pokuta 21 405 Kč, žalobkyně však uplatnila právo na zaplacení toliko částky 7 500 Kč. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, neboť [anonymizováno] postoupila dne 11. 12. 2019 pohledávku za žalovaným včetně příslušenství společnosti [právnická osoba], která ji dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. Ta žalovaného před podáním žaloby o zaplacení upomenula, žalovaný však na předžalobní výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 3. 8. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. <b>4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:</b> 5. Jak vyplývá z Žádosti o úvěr, dne 7. 7. 2017 požádal žalovaný na předepsaném formuláři [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu 14 měsíců, po které bude splácet 1 948 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je od 20. 3. 2017 zaměstnán, pobírá měsíční mzdu ve výši 17 400 Kč Náklady na bydlení hradí 1 500 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady utratí 4 000 Kč měsíčně. Za provoz internetu a mobilního telefonu platí 700 Kč měsíčně. K dispozici mu tak zůstává 11 200 Kč měsíčně. 6. Dle scanu občanského průkazu žalovaného žalovaný při jednání o uzavření úvěrové smlouvy [právnická osoba] k ověření totožnosti poskytl svůj občanský průkaz. 7. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 20. 3. 2017 mezi společnosti [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem se podává, že žalovaný byl od 20. 3. 2017 do 28. 2. 2018 přijat do pracovního poměru. 8. Jak vyplývá z mzdových lístků za měsíce březen 2017, duben 2017 a květen 2017, žalovaný v pracovním poměru dosáhl čistého měsíčního příjmu k výplatě 11 558 Kč za měsíc březen, 19 556 Kč za měsíc duben a 21 089 Kč za měsíc květen. 9. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u společnosti Equa bank, a. s. byla žalovanému dne 11. 4. 2017 vyplacena mzda od [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] ve výši 11 558 Kč. Dále byly žalovanému vyplaceny příspěvky na bydlení, přídavky na dítě a rodičovský příspěvek v celkové výši 16 487 Kč. 10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník se dne 8. 7. 2017 písemně dohodli, že [anonymizováno] žalovanému poskytne hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč a žalovaný jí uhradí úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 750 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Současně byly sjednány poplatky za upomínání a to 750 Kč za odeslanou upomínku, když částka 250 Kč je tvořena náhradou účelně vynaložených nákladů upomínání a částka 500 Kč smluvní pokutou. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila soubor pohledávek vč. pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. 13. Dle oznámeni ze dne 12. 7. 2022 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka z úvěrové smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni. 14. Z předžalobní upomínky a výzvy k plnění se podává, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení žalované částku v náhradní lhůtě a pro případ jejího marného plynutí žalovaného poučil, že se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. 15. Z podacího lístku [anonymizováno] soud zjistil, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalovanému k poštovní přepravě jako doporučenou dne 13. 7. 2022. 16. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. <b>17. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:</b> 18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 21. Okresní soud došel na základě zjištěných skutečností k závěru, že předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 cit. zákona a předchůdkyně žalobkyně byla před jejím uzavřením podle ust. § 86 povinna přistoupit k tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnost nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podepsaný soud má však přes shora citovanou úpravu neplatnost smlouvy pro porušení povinností plynoucích z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutní, což vyplývá z právních závěrů Ústavního soudu v rozhodnutí III ÚS 4129/18. I přes to však nelze pominout existenci základ zásad civilního procesu ve sporném řízení, které je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednají. 22. Zásada projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno (a jemu předcházející břemeno tvrzení) jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. 385/15). Je zásadně věcí účastníků a nikoli soudu, aby v řízení snesli tvrzení (a aby je v případě jejich spornosti prokázali), z nichž pro sebe dovozují příznivé právní následky (úspěch ve sporu) – viz ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dostojí-li této povinnosti, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo jiným, procesním právem aprobovaným postupem. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo vést k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání. Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy, jíž se skutková tvrzení účastníků subsumují. 23. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité pohledávky, která vznikla z označené smlouvy o úvěru. Musela