22 C 361/2022-42 — Okresní soud v Chomutově

Žalobci se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 65 943 Kč s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedli, že s žalovanou dne 27.10.2019 uzavřeli nájemní smlouvu ohledně bytu [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec]. Jelikož žalovaná řádně neplnila povinnosti nájemce, když dlužila žalobcům na nájemném a dalších platbách spojených s užíváním bytu 75 016 Kč, tito vypověděli nájemní smlouvu ke dni 31.7.2022. Žalobci započetli na dluh složenou jistotu ve výši 10 000 Kč, dluh tedy nadále činil 65 016 Kč. Následně došlo k vyúčtování služeb, čímž bylo dluh za předchozí období navýšen na výsledných 65 943 Kč. Žalovaná ke dni 20.8.2022 předmětný byt žalobcům předala a tohoto dne také písemně uznala žalobou uplatněný dluh, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje srpnem 2022, to vše pod ztrátou výhody splátek. Jelikož žalovaná neuhradila ani jednu splátku, je od 21.8.2022 s úhradou dluhu v prodlení a žalobci podávají žalobu. Z jednání soudu se žalobci omluvili, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Soud provedl důkaz uznáním dluhu ze dne 20.8.2022 podepsané všemi účastníky řízení, kde žalovaná prohlásila, že dluží žalobcům za dobu od 27.10.2019 do daného data na nájemném a platbách souvisejících s užíváním bytu 65 943 Kč Tyto se žalovaná zavázala splácet způsobem shora uvedeným. Dále žalobci doložili nájemní smlouvu, kterou dne 27.10.2019 ohledně předmětného bytu uzavřeli s žalovanou. Tato se mj. zavázala hradit nájemné ve výši 7 800 Kč měsíčně s tím, že součástí této platby jsou i zálohy za služby dle evidenčního listu. Z oznámení ze dne 12.7.2022 vyplynulo, že toto adresovali žalobci žalované s tím, že s ohledem na neplnění jejích platebních povinností vypovídají předmětnou nájemní smlouvu. Z protokolu ze dne 20.8.2022 a vyúčtování ze dne 28.7.2022 vyplynulo, že žalovaná převzala tyto listiny dne 20.8.2022, přičemž v prvním případě se jednalo o potvrzení předání předmětného bytu a ve druhém případě o vyúčtování služeb za rok 2021. Dále žalobci doložili předžalobní upomínku, kterou dne 27.7.2022 adresoval právní zástupce žalobců žalované s tím, nechť předmětný dluh uhradí do 8.8.2022 a dne 20.8.2022 předá předmětný byt. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná podepsala dne 20.8.2022 listinu shora specifikovanou. Dlužnou částku, k jejíž úhradě ve splátkách pod ztrátou výhody splátek se zavázala, jak je shora uvedeno, neuhradila. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dluh vůči žalobcům ve výši žalované jistiny uznala co do důvodu i výše, má soud za to, že v době uznání tento dluh trval (§ 2053 občanského zákoníku). V uznání dluhu sice absentuje podrobný rozpis pohledávky, nicméně s ohledem na skutečnost, že dluh je koncipován jako celkový za dobu trvání nájemní smlouvy, soud se s tímto spokojil. Jelikož žalovaná netvrdila a tím méně prokázala, že by provedla v dané souvislosti jakoukoliv úhradu žalobcům, soud žalobě vyhověl. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, je od 21.8.2022 v prodlení, když se zavázala k úhradě první splátky do 20.8.2022, což i přes výstrahu ztráty výhody splátek neučinila (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobcům rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měli žalobci ve věci plný úspěch a zároveň doložili, že splnili podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobců pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 298 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 740 Kč. Právní zástupce žalobců v daném řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé - žaloba a předžalobní výzva). Dle § 12 odst. 4 tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Právní zástupce žalobců zastupoval dvě osoby, za každou mu tedy náleží snížená odměna ve výši 2 992 Kč. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobců dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 3 959 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobců při součtu výše uvedených částek činí 26 109 Kč (3 298 + 3 x 2 992 + 3 x 2 992 + 3 x 300 + 3 959).