22 C 398/2022-72 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 18 924,50 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla 19. 3. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně za žalovaného uhradila 27 990 Kč obchodníkovi při nákupu zboží a 19 134 Kč poukázala na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný na splátkách úvěru žalobkyni poukázal celkem 28 199,50 Kč, pročež se žalobkyně domáhá zůstatku dluhu, který je, jak uvedla v doplnění žaloby, bezdůvodným obohacením. Žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomínán, na dlužnou částku však ani ke dni projednání žaloby ničeho neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na 1. 8. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Neboť žalobkyně v doplnění žaloby poté, aby doplnila svá skutková tvrzení o tom, jak před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, upřesnila, že žalobou uplatněný nárok je nárokem z bezdůvodného obohacení, soud se při provádění dokazování soustředil především na listiny, z nichž je zřejmé, že se žalovaný na úkor žalobkyně skutečně bezdůvodně obohatil, a okolnostmi uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se nezabýval. S ohledem na zásadu procesní ekonomie soud i v odůvodnění rozhodnutí akcentuje právě a jen ty listinné důkazy, z nichž žalobou uplatněný nárok vyplývá. Z kopie občanského průkazu žalovaného a smlouvy o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ se podává, že žalobkyně a žalovaný společně jednali o uzavření úvěrové smlouvy, v níž se dohodli, že žalovanému bude poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč, přičemž prvé čerpání proběhne tak, že žalobkyně za žalovaného uhradí část kupní ceny zboží, a to Apple iPhone XS Max 64GB zlaté barvy, a poukáže obchodníkovi částku ve výši 27 990 Kč. Z transakční historie vyplývá, že dne 19. 3. 2019 byla obchodníkovi částka ve výši 27 990 Kč skutečně uhrazena. Dne 6. 10. 2020 žalovaný čerpal další plnění ve výši 16 916 Kč a dne 26. 11. 2020 ve výši 2 218 Kč. Finanční prostředky, jak soud zjistil z detailu transakce, byly žalovanému poukázány na bankovní účet určený v úvěrové smlouvě č. [bankovní účet]. Z transakční historie bylo dále zjištěno, že na úhradu poskytnutých částek žalovaný žalobkyni poukázal celkem 28 199,50 Kč. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy datové dnem 3. 8. 2021 se podává, že žalobkyně žalovanému písemně vytkla, že poskytnutý úvěr řádně nesplácí, v důsledku opakovaného prodlení od uzavřené smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k neprodlené úhradě dlužné částky v celkové výši 36 553,08 Kč. Dle poštovního podacího archu byla zásilka předána k poštovní přepravě jako doporučená dne 5. 8. 2021. Neboť si skutková zjištění vyplývající ze shora konstatovaných listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. Po právním posouzení výše popsaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně za žalovaného uhradila obchodníkovi část kupní ceny jím pořízeného zboží a dále na žalovaným určený účet bez právního důvodu poukázala peněžní prostředky, bylo povinností žalovaného žalobkyni takto přijatá plnění vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, zda a případně kdy se jí vystavená upomínka dostala do dispozice žalovaného, bylo nutné za prvou validní výzvu k plnění považovat až samu žalobu. Ta se dostala do dispozice žalovaného posledním dnem odběrní lhůty, tj. dne 30. 1. 2023. Den následující, což vzhledem k výši dlužné částky soud považuje za okamžik, kdy je pohledávka dospělá, byl žalovaný povinen plnit a ode dne 1. 2. 2023 se ocitl v prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 25% ročně, soud vázán jejím návrhem žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně přesto, že aktuální sazba zákonných úroků z prodlení činila pro daný časový okamžik 15 %. S odkazem na důvody rozvedené shora soud žalobě vyhověl co do jistiny žalované pohledávky a příslušenství uplatněnému v souladu se skutkovými závěry popsanými výši a ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná ve zcela převažující části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 227,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 1 860 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 924,50 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 320 Kč ve výši 907,20 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za sepis dalšího podání ve věci, jímž byla k výzvě soudu doplněna žalobní tvrzení, neboť žalobkyni právně zastoupené profesionálem ničeho nebránilo uvést podstatné skutečnosti již v žalobě samé, a takto vynaložený náklad proto není nákladem účelným.