24 C 110/2023-30 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovaným dne 27. 12. 2021 uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru, podle které žalovanému poskytla 13 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistin ve výši 13 000 Kč, poplatku za každý den čerpání ve výši 9 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Z listiny nazvané smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalobkyni i žalovaném (jméno, příjmení, rodné číslo IČO, e-mail, tel. číslo a místo podnikání). Smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně žalovanému poskytne 13 000 Kč na 70 dní za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. Listina je datována dnem 27. 12. 2021, avšak neobsahuje žádný (vlastnoruční či elektronický) podpis žalovaného. Je zde pouze uveden SMS kód [číslo], avšak z této listiny nikterak nevyplývá, že by tento kód byl přiřazen právě žalovanému. Z listiny nazvané potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o. dne 27. 12. 2021 potvrdila, že z účtu žalobkyně vedeného u této společnosti dne 27. 12. 2021 ve 14:47h odeslala částku 13 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z dopisu ze dne 19. 3. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 27 096,01 Kč do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 19. 3. 2022. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení listiny nazvané smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] avšak tato listina neobsahuje vlastnoruční či elektronický podpis žalovaného a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala (pokud s někým komunikovala), je právě žalovaný v této věci. Tento závěr ostatně nelze přijmout ani uvedeného SMS kódu, neboť není zřejmé, zda byl přiřazen žalovanému, ani zda jej žalovaný žalobkyni odeslal. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Nutno uvést, že žalobkyně sice uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a úvěr také žalovanému poskytla, avšak vzhledem k absenci ujednání o úrocích, které jsou pojmovým znakem smlouvy o úvěru, je nutno na projednávaný případ aplikovat právě shora citovaný § 2390 o. z. a tvrzený právní vztah posoudit jako zápůjčku. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku žalovanému poskytla 13 000 Kč převodem na jeho účet. Pro úspěch takové žaloby je tedy, dle zásad shora vyložených, nutno prokázat nejen že byla uzavřena smlouva o zápůjčce (ať již v jakékoli formě), ale také, že žalobkyně peněžní prostředky žalovanému reálně zapůjčila, tedy že dohodnutou částku skutečně odevzdala. K prokázání reálného poskytnutí částky 13 000 Kč žalobkyně připojila potvrzení [právnická osoba], s.r.o., kde je uvedeno, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne 27. 12. 2021 odesláno 13 000 Kč. Z toho však nevyplývá, že by uvedené peněžní prostředky byly na jmenovaný účet skutečně připsány, ani že majitelem a disponentem tohoto účtu je právě žalovaný. Ani o poskytnutí peněžních prostředků tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž opět o této skutečnosti mohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.