24 C 158/2022-79 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 2. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 26 287,35 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 7. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně do 3. 1. 2022. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužného úroku ve výši 13 315,35 Kč a smluvní pokuty ve výši 972 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném a žalobkyni a za stranu žalovaného byla potvrzena v rámci webového rozhraní na stránkách žalobkyně [webová adresa] Smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet poskytne bez určení účelu 12 000 Kč, které žalovaný vrátí a zaplatí žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně, a to v šesti měsíčních splátkách tak, že prvních pět splátek bude ve výši 4 289,36 Kč a poslední šestá ve výši 3 868,55 Kč se splatností podle vystavené faktury. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění ze všeobecných obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z přiložených fotografií soud zjistil, že zobrazují občanský průkaz žalovaného i jeho samotného, tj. fotografie pořídil žalovaný. Z výpisu aplikace kontomatik soud zjistil, že banka na základě žádosti žalobkyni poskytla údaje o žalovaném, a to mimo jiné o čísle účtu ([bankovní účet]) a několika posledních transakcích, ze kterých se mimo jiné podává, že banka sama žalovanému 4. 6. 2021 poskytla 70 000 Kč, které žalovaný ihned v hotovosti vybral, dále žalovaný dne 25. 6. 2021 obdržel 7 000 Kč přes platební portál [anonymizováno] s.r.o. (soudu je známo, že touto formou jsou poskytovány spotřebitelské úvěry) a 7. 7. 2021 žalobkyni zaplatil 7 000 Kč (pravděpodobně tak splatil předchozí úvěr). 4. Z listiny nazvané faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že obsahuje platební údaje, tj. výši a splatnost šesti splátek a čísla účtu žalobkyně, kam je lze poukázat s tím, že první splátka byla splatná 6. 8. 2021 a poslední pak 3. 1. 2022. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 7. 7. 2021 poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč s poznámkou půjčka dle smlouvy [číslo]. 6. Z předloženého dotazníku soud zjistil, že žalovaný žije s rodinou a má měsíční příjmy [částka] a výdaje [částka]. 7. Z oznámení o výplatě důchodu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení žalovanému oznámila, že počínaje květnem 2021 u bude vyplácen důchod [částka]. Z fotografie ústřižků složenek soud zjistil, že žalovanému byl 6. 5. 2021 a 7. 6. 2021 vyplacen důchod ve výši [částka]. 8. Z dopisu ze dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení celkem 31 238,93 Kč do sedmi dnů neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého potvrzení o odeslání písemnosti se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 24. 3. 2022. 9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 7. 7. 2021 prostřednictvím webového portálu žalobkyně požádal o úvěr ve výši 12 000 Kč, k tomu doložil potvrzení o výplatě důchodu ve výši [částka] měsíčně a sdělil, že jeho výdaje činí [částka] měsíčně. Banka žalovaného žalobkyni sdělila číslo jeho účtu ([bankovní účet]) a informace o několika posledních transakcích, zejména že sama žalovanému dne 4. 6. 2021 poskytla 70 000 Kč, které žalovaný ihned v hotovosti vybral, dále že žalovaný dne 25. 6. 2021 obdržel 7 000 Kč přes platební portál [anonymizováno] s.r.o. a že 7. 7. 2021 žalobkyni zaplatil 7 000 Kč. Téhož dne žalobkyně žalovanému 12 000 Kč poukázala a vystavila fakturu s platebními údaji. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok 0,9 % denně, a to v šesti měsíčních splátkách tak, že prvních pět splátek bude ve výši 4 289,36 Kč a poslední šestá ve výši 3 868,55 Kč. Splatnost poslední splátky byla 3. 1. 2022. 10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí práv