24 C 224/2022-84 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost zapůjčila žalované 33 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení, poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 702 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 25 843 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 22 677,24 Kč, poplatků ve výši 16 322,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 5 800 Kč. 2. Ohledně úroků co do výše 17,25 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení žalobkyně žalobu omezila a soud řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 21. 12. 2022, č.j. 24C 224/2022-32, zastavil. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce – [anonymizována tři slova] soud zjistil, že tuto uzavřely dne 29. 8. 2018 žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 10 876 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 258 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 709 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 702 Kč a poslední 24. ve výši 2 697 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje parametry uzavřené smlouvy jako je výše zápůjčky, splatnost, výše splátek, RPSN atd. 5. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden starobní důchod ve výši 8 512 Kč a další čisté příjmy domácnosti 9 724 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná a má základní vzdělání. Společnosti splácí 1 022 Kč měsíčně, jiným společnostem nic nesplácí a její odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. Podle této karty nebyly uvedené údaje nijak ověřovány (nebyly předloženy žádné doklady). 6. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 28. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná je od 17. 6. 2011 povinnou ve čtyřech exekučních řízeních. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. 9. Z dopisu ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému zaplacení 62 616,48 Kč nejpozději do 17. 3. 2022. 10. Z dopisu ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 64 236,81 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 11. Z předložených potvrzení o podání soud pouze zjistil, že zástupce žalobkyně žalované zaslal dvě zásilky, a to dne 11. 2. 2022 a dne 24. 5. 2022. 12. Z výpočtu úroku a výpočtu úroků z prodlení soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil. 13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 29. 8. 2018 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná od společnosti obdržela v hotovosti 33 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 10 876 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 258 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 709 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 702 Kč a poslední 24. ve výši 2 697 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy se žalovanou obchodní zástupkyně společnosti sepsala zákaznickou kartu, kde jsou uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden starobní důchod ve výši 8 512 Kč a další čisté příjmy domácnosti 9 724 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná a má základní vzdělání. Společnosti splácí 1 022 Kč měsíčně, jiným společnostem nic nesplácí a její odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. Podle této karty nebyly uvedené údaje nijak ověřovány (nebyly předloženy žádné doklady), přičemž od 17. 6. 2011 je žalovaná povinnou ve čtyřech exekučních řízeních. Žalovaná zaplatila jen 25 843 Kč. Tato pohledávka pak byla dne 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni. 14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů. 15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele s