24 C 338/2022-56 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 42 602 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 1. 2022 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 10. 6. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, kterou následně žalovaný stvrdil ještě písemně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 25 000 Kč převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy v tomto případě 5 000 Kč a dále tyto peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/5 aktuálně čerpané jistiny (minimálně 300 Kč). Žalovaný však dosud uhradil jen 6 184 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně žalovanému poskytne peněžní prostředky až do výše limitu 50 000 Kč tak, že žalovaný prostřednictvím SMS požádá o čerpání a žalobkyně mu požadovanou částku vyplatí na účet č. [bankovní účet]. Za každé čerpání se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané částky a dále se zavázal tyto peněžní prostředky včetně úroku ve výši 20 % měsíčně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/5 aktuálně čerpané jistiny (minimálně 300 Kč). Smlouva obsahuje údaj o tom, že ji žalovaný podepsal dne 10. 6. 2021 v 17:24h elektronicky a dále je zde připojen vlastnoruční podpis žalovaného. Další skutková zjištění soud z této listiny pro níže vyložený právní názor nečinil. Z přiloženého scanu občanského průkazu se podává, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Z předložené výplatní pásky pak soud zjisti, že žalovaný, zaměstnán u [právnická osoba], měl v květnu 2021 mzdu [částka]. 4. Z výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 10. 6. 2021 poukázala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, dne 12. 8. 2021 částku 11 500 Kč a dne 14. 9. 2021 částku 8 500 Kč. 5. Z předložených výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil, že žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady v celkové výši 6 184 Kč. 6. Z dopisu ze dne 12. 4. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení celkem 51 524 Kč do 15. 5. 2022 s tím, že pokud uvedené neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 12. 4. 2022. 7. Z předložené mandátní smlouvy soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť se týkala vztahu mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] 8. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 10. 6. 2021 uzavřel se žalobkyní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 50 000 Kč tak, že žalovaný prostřednictvím SMS požádá o čerpání a žalobkyně mu požadovanou částku vyplatí na účet č. [bankovní účet]. Za každé čerpání se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané částky a dále se zavázal tyto peněžní prostředky včetně úroku ve výši 20 % měsíčně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/5 aktuálně čerpané jistiny (minimálně 300 Kč). K tomu žalovaný doložil scan svého občanského průkazu a výplatní pásku za květen 2021. Žalobkyně dne 10. 6. 2021 poukázala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, dne 12. 8. 2021 částku 11 500 Kč a dne 14. 9. 2021 částku 8 500 Kč. Naproti tomu žalovaný zaplatil jen 6 184 Kč. 9. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). 14. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem měla před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet a jen k žalobě připojila výplatní pásku žalovaného za květen 2021. To však soud považuje za zcela nedostatečné. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spo