28 C 132/2023-40 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyní žalobkyně, společnost [právnická osoba] poskytla žalované dne 6. 11. 2020 na její bankovní účet pod VS shodným s rodným číslem žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni tuto částku nevrátila. Pohledávku za žalovanou postoupil původní věřitel smlouvou ze dne 21. 7. 2022 žalobkyni. Ta žalovanou o zaplacení prostřednictvím svého zástupce upomenula, a však marně. Soud ve věci nařídil jednání na 27. 6. 2022, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu přezkoumal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastnic. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], jak je zřejmé z návrhu smlouvy o zápůjčce, disponuje osobními údaji žalované, které zanesla do formuláře smlouvy o zápůjčce žalovanou nepodepsaného. Jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě, dne 6. 11. 2020 byla z účtu jmenované společnosti odepsána částka 20 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] pod VS [číslo] které je shodné s rodným číslem žalované. Podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 21. 7. 2022 původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, což, jak je zřejmé z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 a podacího lístku z téhož dne, žalované písemně oznámil a žalovanou vyzval k zaplacení. Plní-li účastník nedostatečně svou důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z žalobkyní předložených jistin nemohl mít za prokázané, že se oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dostalo do dispozice žalované, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala splatnost žalované pohledávky ke dni 22. 8. 2022 a za prvou validní výzvu k plnění tak bylo nutné považovat až žalobu. Ta se dle obsahu spisu dostala do dispozice žalované spolu s předvoláním k jednání marným uplynutím odběrní lhůty dne 26. 4. 2023. Právním posouzením shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud závěru, že mezi účastníky nebyl založen žádný právní důvod k poskytnutí žalované částky ve výši 20 000 Kč. Podle ust. § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému obohacení vydat. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci soud žalobkyni uvěřil, že předchůdkyně žalobkyně žalované poukázala na účet částku ve výši 20 000 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho. Protože žalobkyně, jak uvedeno shora, netvrdila a neprokazovala vznik smlouvy, na jejímž základě by bylo plněno, má vůči žalované právo na zaplacení toho, co jí plnila bez právního důvodu, tedy částky 20 000 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaná byla od 27. 4. 2023, tedy ode dne následujícího, kdy se poslední den odběrní lhůty mohla seznámit se žalobou, která je prvou výzvou k plnění, jež se dostala do dispozice žalované, povinna plnit, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, což vzhledem k soudem zjištěného okamžiku prodlení žalované bylo případné, přisoudil soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 28. 4. 2023 ve výši 15 % ročně dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.