28 C 212/2023-86 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku shora uvedenou částku s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 24. 12. 2021, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena Smlouva o úvěru„ Expres půjčka“ [číslo] již se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč splatný v měsíčních anuitních splátkách po 1 057,93 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný se v průběhu trvání úvěrové smlouvy opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 11. 2022. K uvedenému dni činila neuhrazená jistina 38 187,49 Kč a kapitalizovaný obchodní úrok 3 466,53 Kč. Předmětem žaloby je dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčísledný do 27. 4. 2023 částkou 2 490,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku vyčíslený ke dni 27. 4. 2023 částkou 301,98 Kč, poplatky za prohlášení úvěru za splatný, odeslání upomínky a dlužné pojištění ve výši 420 Kč a 2 100 Kč. Žalovaný žalobkyni dluh neuhradil ani po předchozí písemné upomínce. 2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k nimž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. 4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Jak soud zjistil z výpisů z bankovního účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného pod č. [bankovní účet] nejméně v období od 7. 7. 2021 do 31. 12. 2021 žalobkyně pro žalovanou zřídila dne 10. 7. 2015 bankovní účet č. [bankovní účet] vedený v české měně a nejméně po dobu čtyř měsíců jej pro žalovaného vedla. Na základě toho měla přehled o pravidelných i mimořádných příjmech a výdajích žalovaného, jako je měsíční mzda žalovaného u [právnická osoba], která v srpnu 2021 činila 22 342 Kč, v září 2021 částku 22 327 Kč, v říjnu 2021 částku 21 472 Kč, v listopadu 2021 částku. 22 765 Kč a v prosinci 2021 částku 17 562 Kč. V každém z uvedených měsíců vykazoval účet aktivní zůstatek. Nebylo zjištěno, že by žalovaný za uvedené období čerpal či splácel jiný úvěr. 6. Dle žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, je vyučen, žije v nájemním bytě, od 1. 5. 2019 je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jako technik/řidič, s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 149 Kč. Na stávající adrese žije od roku 1999 a celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč. 7. Jak soud zjistil z vyjádření k procesu schvalování úvěru, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že na základě příchozích transakcí na běžném účtu žalovaného ověřila výši tvrzeného měsíčního příjmu, výdaje uváděné žalovanou korigovala dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila dosavadní úvěrové zatížení žalovaného a stanovila výši měsíční splátky úvěru 1 057,93 Kč. Žalobkyně uzavřela, že při takto sjednané měsíční splátce úvěru je příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 8. Jak soud zjistil ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě prověřených údajů účastníci dne 24. 12. 2021, žalovaný prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku zadáním individuálního PIN kódu, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč poskytnutím této částky na účet žalovaného a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit a zaplatit úroky a další příslušenství úvěru dle smlouvy v 72 měsíčních anuitních splátkách po 1 057,93 Kč vždy k 18. dni měsíce počínaje dnem 18. 1. 2022 Vedle uvedené částky se žalovaný zavázal hradit pojištění schopnosti splácet ve výši 105 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,20 % ročně, roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 27,6 % ročně. 9. Dle sazebníku bankovních poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy o hotovostním úvěru, byl dohodnut poplatek za odeslání písemné upomínky ve výši 600 Kč, za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč. 10. Dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu byla částka úvěru ve výši 40 000 Kč poukázána na účet žalovaného dne 27. 12. 2021. Žalovaný úvěr od počátku řádně nesplácel, pročež mu byl dne 27. 1. 2022, 26. 4. 2022, 25. 5. 2022, 1. 8. 2022, 5. 9. 2022 a 7. 10. 2022 vyúčtován poplatek ve výši 600 Kč za upomínání a dne 3. 11. 2022 poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru a deset měsíčních poplatků za pojištění po 105 Kč. Ke dni zesplatnění činil dluh z úvěrové smlouvy 44 280,54 Kč, z toho na jistině 38 187,49 Kč, poplatcích, pojištění a pokutách 2 520 Kč a zbývající část tvořil smluvní úrok a úrok z prodlení. 11. Žalobkyně žalovaného dne 4. 11. 2022 uvědomila, že úvěr ke dni 3. 11. 2022 zesplatnila a celková dlužná částka činí 44 280,54 Kč, tj. 38 187,49 Kč na jistině, 3 466,53 Kč na dlužném smluvním úroku, 106,52 Kč na zákonném úroku z prodlení ke dni zesplatnění, 2 220 Kč na nákladech upomínání a poplatků za vedení úvěrového účtu a 300 Kč za náklady upomínání. 12. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení o zesplatnění předáno k poštovní přepravě jako doporučená zásilka dne 7. 11. 2023. 13. Před podáním žaloby soudu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou o zaplacení upomenula, jak se podává z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2023 a podacího lístku ze dne 3. 5. 2023. 14. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 18. Okresní soud došel na základě zjištěných skutečností k závěru, že účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 cit. zákona a žalobkyně byla před jejím uzavřením podle ust. § 86 povinna přistoupit k tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnost nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podepsaný soud má však přes shora citovanou úpravu neplatnost smlouvy pro porušení povinností plynoucích z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutní, což vyplývá z právních závěrů Ústavního soudu v rozhodnutí III ÚS 4129/18. I přes to však nelze pominout existenci základ zásad civilního procesu ve sporném řízení, které je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednají. 19. Zásada projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno (a jemu předcházející břemeno tvrzení) jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. 385/15). Je zásadně věcí účastníků a nikoli soudu, aby v řízení snesli tvrzení (a aby je v případě jejich spornosti prokázali), z nichž pro sebe dovozují příznivé právní následky (úspěch ve sporu) – viz ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dostojí-li této povinnosti, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo