28 C 242/2022-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že účastníci spolu dne 17. 8. 2020 uzavřeli smlouvu o podnikatelském nájmu věcí movitých č. [anonymizováno] [číslo], na jejímž základě žalovaný převzal k úplatnému užívání do 21. 8. 2020, kdy byl povinen věc žalobkyni vrátit, elektrické ruční míchadlo ev. č. [anonymizováno] [číslo]. Za užívání se zavázal žalobkyni hradit nájemné ve výši 180 Kč denně. Protože žalovaný do dnešního dne předmět nájmu nevrátil, způsobil žalobkyni škodu ve výši 2 108 Kč, což je jeho kupní cena, a dále škodu v podobě ušlého zisku za dobu, kdy žalobkyně nemohla míchadlo pronajímat, tj. za dobu od 22. 8. 2020 do 6. 11. 2020 ve výši 12 230 Kč. Škodu žalobkyně vyčíslila jako součin denního nájemného ve výši 160 Kč a počet dní, kdy míchadlo nemohla užívat. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení fakturou [číslo] ze dne 11. 11. 2020 znějící na částku ve výši 14 428 Kč splatnou dne 12. 11. 2020, žalovaný však dluh neuhradil, a to ani po předchozí upomínce. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 2. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně, jak vyplývá z faktury [číslo] ze dne 22. 10. 2019, byla vlastníkem dvou kusů stavebních míchadel RUBIMIX-9N PLUS v jednotkové pořizovací ceně 2 634,52 Kč bez DPH. Jak je zřejmé ze smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých, žalobkyně žalovanému dne 17. 8. 2020 přenechala k úplatnému užívání elektrické ruční míchadlo RUBIMIX, ev. č. [anonymizováno] [číslo]. Denní nájemné bylo sjednáno ve výši 180 Kč, doba nájmu byla dohodnuta do 21. 8. 2020, kdy byl žalovaný povinen předmět nájmu žalobkyni vrátit. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, žalovaný v dohodnutý den předmět nájmu žalobkyni nevrátil. Dle faktury [číslo] žalobkyně žalovanému dne 11. 11. 2020 vyúčtovala škodu způsobenou porušením povinnosti vrátit zapůjčené zařízení řádně a včas ve výši 14 428 Kč sesstávající ze zůstatkové ceny ručního míchadla ve výši 2 108 Kč a ušlého zisku za dobu 77 dnů, kdy nemohla míchadlo užívat a přenechávat k pronájmu, ve výši 12 320 Kč. Splatnost byla stanovena na 12. 11. 2020. Jak soud zjistil z písemné upomínky a dodejky, žalobkyně žalovaného o zaplacení písemně upomínala a vyzývala ke splnění povinnosti v dodatečné lhůtě k plnění. Podle ustanovení § 2316 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajimatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajimateli nájemné. Podle § 2316 odst. 2 obč. zák. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2319 odst. 1 obč. zák. nájemce oznámí pronajimateli poškození, ztrátu nebo zničení věci bez zbytečného odkladu. Podle § 2319 odst. 2 obč. zák. nájemce platí nájemné, dokud neoznámí pronajímateli poškození věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo ztrátu nebo zničení věci; stejně tak platí nájemné, dokud je v prodlení s vrácením věci. V projednávané věci žalobkyně uplatnila požadavek na zaplacení částky 14 428 Kč jako škody způsobené žalobkyni tím, že žalovaný porušil svou povinnost vrátit žalobkyni řádně a včas předmět nájmu. Vzhledem ke shora citovaným ustanovením však bylo na místě posoudit nárok žalobkyně jako na zaplacení dlužného nájemného, které jí náleží do doby, než žalovaný předmět nájmu vrátí, resp. do doby, než žalobkyně nájemní vztah sama ukončí (k tomu srov. ust. § 2230 obč. zák.). Z žádné z listin, které žalobkyně předložila, nevyplývá, že tak žalobkyně učinila, pročež soud uzavřel, že nájemní vztah účastníků nadále trvá a žalobkyně má právo na dlužné nájemné. Výpočtem bylo zjištěno, že žalobkyně v žalované částce požaduje nájemné za 80,16 dní, pročež soud žalobě vyhověl jak co do dlužné jistiny, tak co do úroků z prodlení stanovených dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť je žalobkyně požaduje od pozdějšího okamžiku, než je dle smlouvy oprávněna. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 840 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 428 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 000 Kč ve výši 840 Kč.