30 C 66/2022-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 3.3.2022 žalobu, v níž se domáhala přiznání výživného pro sebe s odůvodněním, že žalovaný je otcem její dcery [jméno], která se narodila dne 11.5.2021 a žalobkyně nebyla za otce své dcery provdána. Své otcovství žalovaný uznal v řízení o určení otcovství, které žalobkyně zahájila u Okresního soudu v Sokolově vedeného pod sp. zn. rozsudkem [spisová značka]. V žalobě rovněž uvedla, že otec její dcery se s ní přestal stýkat ještě v době jejího těhotenství, kdy ji spolu s dalším dítětem, které má žalobkyně z jiného vztahu, vyhodil na ulici a žalobkyně jako osoba bez přístřeší si musela najít jiné bydlení a využila nabídky bydlení v azylovém domě. V žalobě uvedla, že bydlení si již našla mimo azylový dům, je na rodičovské dovolené a pobírá dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek ve výši 7 200Kč, přídavky na děti ve výši 2 260 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 3 700 Kč, doplatek na bydlení ve výši 2 100 Kč a od žalovaného výživné na dceru [jméno] společně se splátkou dluhu na výživném ve výši 3 500 Kč. Její měsíční výdaje spojené s bydlením a energiemi, se stravováním a hygienou, včetně cest k lékařům jsou cca 16 500 Kč. Žalovaný na žádné tyto výdaje žalobkyni od narození dcery [jméno] nepřispěl žádnou částkou. Žalobkyně požadovala, aby žalovaný na její výživu poskytoval částku ve výši 3 000 Kč měsíčně po dobu dvou let, počínaje od narození dcery [jméno] tj. od 11.5.2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalobkyně, jejím výslechem a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný je otcem nezletilé dcery žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], nar. 11.5.2021, neboť tato skutečnost vyplývala z obsahu jejího rodného listu. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.11.2021, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že žalovanému jako otci nezl. [jméno] byla stanovena povinnost hradit výživné ve výši 2500Kč k rukám matky s účinností od 11.5.2021 s tím, že nedoplatek ve výši 15 000Kč za období od 11.5.2021 do 31.10.2021 byl otec povinen hradit ve splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, od prosince 2021 do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 15.11.2021, č.j. [spisová značka] soud zjistil, že shora uvedené výživné soud žalovanému stanovil na základě poznatku, že žalovaný pracoval jako OSVČ ve stavebnictví s příjmem okolo 18 000Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má pouze k nezl. [jméno], jiné děti nemá. Nemá žádný majetek. O nezl. [jméno] se od narození starala pouze žalobkyně, žalovaný nebyl se svou dcerou ani s žalobkyní od doby jejího narození v žádném kontaktu. 6. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že v důsledku jednání žalovaného, který ji vyhodil těhotnou a s dalším dítětem na ulici, musela využít možnosti žít v azylovém domě, je zadlužená, nemajetná a od úřadu práce v současné době pobírá jen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, přídavky na děti ve výši 2 x 600 Kč a výživné na syna ve výši 1 300 Kč (zasílá místo otce úřad práce) a výživné na dceru ve výši 3500Kč od žalovaného s tím, že již musela upozornit prostřednictvím Policie ČR na to, že dcera je vystavena hmotné nouzi, když žalovaný přestal výživné platit. 7. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že výdaje na bydlení žalobkyně a jejích dvou dětí v současné době v bytě 2+1 na [anonymizováno] ul. činí 14 000Kč měsíčně spolu s energiemi. Žalobkyně není výdělečně činná a finančně jí vypomáhají její matka a babička. Před narozením [jméno] pracovala v továrně jako dělnice s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč až 14 000 Kč. Úspory nemá. Učební obor nedokončila. 8. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že v době, kdy s žalovaným žila, se tento živil jako OSVČ na různých stavbách. Zároveň získával výdělky nelegálním způsobem. Vlastnil podle žalobkyně dva byty, které však z obavy před exekutory nechal napsat na své rodiče. Má řidičský průkaz, ale jaké má vzdělání, žalobkyně nevěděla. V současné době by měl pracovat na stavbách někde v [obec]. 9. Výpisem z Centrální evidence soud zjistil, že žalovaný má vyživovací povinnost zatím pouze k nezletilé [jméno]. 10. Z potvrzení o přijatém oznámení vystaveného Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje soud zjistil, že dne [datum] podala žalobkyně trestní oznámení na žalovaného pro neplacení výživného za období od 1.4.2022 do října 2022 s výjimkou měsíců května 2022 a července 2022. 11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně je zcela bez výdělku, na rodičovské dovolené, kdy je jí vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, přídavky na děti a výživné od otců těchto dětí, kteří platí buď nepravidelně nebo vůbec (platí za otce stát). Je nemajetná, má dluhy a finančně jí vypomáhají její matka s babičkou. Otec nezl. [jméno], která se narodila dne 11.5.2021, jí od narození dcery ničím na její výživu nepřispěl, naopak ji odmítl poskytovat přístřeší a výživu, takže žalobkyně musela využít nabídky azylového bydlení. Žalovaný nesdělil nic, co by se vztahovalo k jeho poměrům, soud výši výdělku žalovaného převzal ze skutkového závěru okresního soudu v Sokolově, kdy z odůvodnění uvedeného rozsudku zjistil, že žalovaný se osobně jednání dne 15.11.2021 zúčastnil a sám výši svého výdělku 18 000Kč na dotaz soudu uvedl. Lze předpokládal, že po uplynutí doby 14 měsíců od posledního rozhodování o výživném pro nezl. [jméno] má žalovaný výdělek shodný nebo i vyšší, s ohledem na všeobecně zvýšené náklady na bydlení, energie, pohonné hmoty i potraviny. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Podle ust. § 913 odst. 2 o.s.ř. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 14. Podle § 920 odst. 1 o.z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 15. Právní úprava vychází z poznatku praxe, že životní situace neprovdané těhotné ženy nebo ženy, která právě porodila, je obzvláště obtížná, kromě jiného i z ekonomického hlediska. Zákon o rodině hovořil v této souvislosti o příspěvku, nikoli o výživném ve vlastním slova smyslu. Praxe nicméně - navzdory zákonnému označení - svým posuzováním a rozhodováním režim příspěvku neprovdané matce podřadila pod rozhodování o klasické vyživovací povinnosti (nespatřovala v něm pouhé "přispívání"). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proto nahradil pojem "příspěvek" a používá i v tomto smyslu výrazu "výživné". Předpokladem pro plnění povinnosti výživy neprovdané matce je určitý vztah mezi matkou a otcem jejího dítěte (i kdyby byl dán jen narozením společného potomka). Jediné zákonné kritérium rozsahu pro plnění poskytovaná podle § 920 je hledisko přiměřenosti. Nejde proto o plnění vyživovací povinnosti v plném rozsahu podle kritérií zásadně shodné životní úrovně. Není tedy nutné, aby matka dítěte sdílela vyšší životní úroveň otce dítěte. Soud zde rovněž přihlédne i k vlastním příjmům matky a jejím majetkovým poměrům (příjmy z pracovního poměru, z podnikatelské činnosti a jiné samostatné výdělečné činnosti, případné výnosy z movitého či nemovitého majetku atp.). Podmínkou není ani soužití (či nesoužití) ve společné domácnosti. Pokud otec dítěte plní tuto povinnost dobrovolně, není třeba aplikovat zákonný režim. To se v řešeném případě nestalo, a proto soud uložil žalovanému povinnost příspívat žalobkyni na její výživu částkou ve výši 3 000Kč, kterou považoval za zcela přiměřenou, neboť představuje z jiného pohledu částku 100Kč na den v běžném kalendářním měsíci (3000/30) Z určitého pohledu může představovat i částku symbolickou, neboť v cenách roku 2023 již za 100Kč nelze pořídit ani oběd v rámci veřejného stravování. 16. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalovaný žalobkyni od narození dcery ničím nepřispěl a soud tak musel vyčíslit nedoplatek představovaný 19 celými kalendářními měsíci a 19 dny měsíce května roku 2021 a devíti dny měsíce ledna roku 2023, což představuje (19x3000 + 19x100 + 9x100) celkem částku 57 00