31 C 192/2023-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 430 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku vlastníka motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ povinné ručení“). Žalovaný jako vlastník neměl sjednané povinné ručení k osobnímu automobilu s objemem válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), a to od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, tj. 91 dní, dále od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021, tj. 62 dní, a od 1. 9. 2021 do 9. 9. 2021, tj. 9 dní, žalobkyně jej proto vyzvala k zaplacení příspěvků ve výši 5 915 Kč, 4 030 Kč a 585 Kč, a dále tří poplatků spojených s vymáháním příspěvků po 300 Kč (celkem 900 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 31. 7. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl ve výše uvedeném období vlastníkem vozidla Renault Laguna Grandtour, [registrační značka], přičemž neměl k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) v období od 1. 4. 2021 do 9. 9. 2021 (162 dní), a proto ho žalobkyně vyzvala k zaplacení tří příspěvků do garančního fondu v celkové výši 10 530 Kč a kromě toho i k zaplacení tří poplatků za náhradu nákladů na uplatnění nároků po 300 Kč (celkem 900 Kč). Následně byl žalovaný žalobkyní upomínán opětovně a byla mu zaslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně. 4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byla jako vlastník vozidla povinna dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), pojistit odpovědnost za újmu způsobenou jeho provozem, a vzhledem k tomu, že tak ve výše uvedeném období neučinila, měla dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek vypočtený dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (65 Kč za každý nepojištěný den), tj. celkem 10 530 Kč (162 dní x 65 Kč). Protože příspěvek nezaplatil, byl po výzvách žalobkyně povinen uhradit i náklady spojené s mimosoudním uplatnění práva na příspěvek (3 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj celkový dluh ve výši 11 430 Kč řádné nezaplatil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle § 1968 o. z. ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých příspěvků. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 430 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a u náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. V dané věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.