31 C 74/2023-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 33 909,55 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 1. 10. 2007 na základě které právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše limitu 30 000 Kč, které se žalovaná po jejich čerpání zavázala spolu se sjednanými poplatky a úroky splatit v dohodnutých splátkách, což však řádně a včas neudělala, a proto byl dluh žalované zesplatněn ke dni 7. 7. 2008. 2. Žalovaná vůči žalovaným nárokům vznesla při jednání soudu dne 21. 8. 2023, kterého se účastnil i zástupce žalobkyně, námitku promlčení. 3. Smlouvou o užívání karty ze dne 1. 10. 2007 právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše limitu 30 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila pro neplnění podmínek ze strany žalované ke dni 7. 7. 2008 a k tomuto dni i zesplatnila zbývající dluh ve výši 37 682,57 Kč. Ostatně i z obsahu žalobních tvrzení vyplývá, že se pohledávka žalobkyně se stala splatnou dne 7. 7. 2008. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2019. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 4. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přestože mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen ObchZ zák.), na základě které bylo žalované umožněno čerpat finanční prostředky, které žalovaná řádně a včas v celém rozsahu nesplatila, ztratila žalobkyně nárok na jejich zaplacení uplynutím tříleté promlčecí doby ve smyslu § 101 obč. zák., jež uplynula v roce 2011, tj. před 11 lety před podáním návrhu (1. 12. 2022). Jelikož žalobkyně ani netvrdila, že by v daném případě došlo k okolnostem majícím vliv ne délku a běh promlčecí doby, nezbývá než konstatovat promlčení nároků žalobkyně v souladu s námitkou žalované, v důsledku čehož nelze dle § 100 odst. 1 obč. zák. žalobkyni práva k žalované pohledávce přiznat. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Přestože by měla žalovaná právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., případné náhrady se výslovně vzdala, a proto soud nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků..