16 C 31/2024-21 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 21.589,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 17.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 16.6.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000,-Kč, který měl být splacen dne 16.7.2022. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky (wwww.creditgo.cz), na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla, e-mailové adresy). Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný smlouvu odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS (kód , adresa, ). Právní předchůdce žalobce žalovanému dne 16.6.2022 úvěr vyplatil. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr v datu splatnosti nevrátil. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl o uhrazení úvěru upomenut upomínkou ze dne 19.8.2023. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . (dále jen „přechodný věřitel“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.8.2023. Žalobce nabyl pohledávku od přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.6.2023. Žalobce požaduje uhrazení jistiny úvěru ve výši 15.000,- Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč.V podání ze dne 9.5.2024 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, na stránkách , právnická osoba, ., na stránkách www.ispis.cz, v registru , právnická osoba, . Dále ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu a v současné době činí 3.410,- Kč. Žalobce však soudu nesdělil, z jakých konkrétních informací právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem byla dne 2.8.2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dále soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla dne 7.8.2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2022 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva ani formulář nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (pouze elektronickým kódem , adresa, ). Z obsahu textu těchto listin vyplývá, že žalobce a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.301,61 Kč při řádném splacení (celková částka 19.745,45 Kč), tj. nejpozději do 16. 7. 2022, při překročení doby splatnosti poplatek ve výši 6.145,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč (celková částka 21.589,- Kč).Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že , právnická osoba, . potvrzuje, že dne 16. 6. 2022 byla na účtu č. , č. účtu, vedený na právního předchůdce žalobce zaúčtovaná platba ve výši 15.000,- Kč ve prospěch účtu, tel. číslo, , č. účtu, , var. symbol , var. symbol, .Z listiny o značené jako informace o vlastníkovi bylo zjištěno, že u bankovního účtu č. , č. účtu, je veden žalovaný jakožto vlastník.Z listiny označené jako informace o klientech ze dne 19.3.2024 bylo zjištěno, že tímto , právnická osoba, . sdělovala, že žalovaný byl v období od 15.10.2013 do 3.7.2023 majitelem, disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, a že dne 16.6.2022 byla na účet připsána částka ve výši 15.000,- Kč z účtu č. , č. účtu, , vedeného na právního předchůdce žalobce, var. symbol , var. symbol, .Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobce s přechodným věřitelem v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.6.2023, kdy na jejím základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným (, jméno FO, ) na přechodného věřitele.Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřel přechodný věřitel s žalobcem v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2023, kdy na jejím základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným (, jméno FO, ) na žalobce.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznamoval žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobce.Z výzvy před podání žaloby ze dne 19. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 48.314,03 Kč. V rámci výzvy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobce. Výzva byla odeslána dne 19.8. 2023.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost p