18 C 124/2024-77 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 626 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 150,03 Kč od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 626 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 13. 8. 2023 s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl téhož dne vyplacen na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl hradit úvěr ve sjednaných 24 splátkách, což neučinil a k dnešnímu dni neuhradil a dle sdělení žalobkyně ničeho, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 8.12.2023, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 23.10.2023. Žalovaný dluh nehradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 10. 9. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně dne 13. 8. 2023 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla dle potvrzení o vyplacení úvěru téhož dne na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, což se však nestalo, neboť žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 8. 12. 2023. K osobě žalovaného žalobkyně dne 4.6.2024 na výzvu soudu ze dne 31.5.2024 uvedla, že žalovaný je bezdětný, je zaměstnanec, jeho příjem činí 36 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč, splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč. K tomu žalobkyně doplnila kopii občanského průkazu a část kopie nečitelného výpisu z účtu od , právnická osoba, . za červenec 2023. Příjmy domácnosti 56 000 Kč (vč. mzdy žalovaného) doloženy nebyly, stejně jako výdaje nebyla doloženy, typ bydlení (vlastní nebo nájemní ani tvrzeno nebylo), ani nebyly doloženy splátky jiným společnostem ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného několikrát k zaplacení před podáním žaloby, včetně předžalobní upomínky ze dne 12.1.2024, ale bezvýsledně. Z výpisu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 15 000 Kč. Z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil žádnou splátku. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 13. 8. 2023 poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně shromáždila některé informace o příjmu žalovaného a jeho dalších závazcích, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to jak na straně příjmů žalovaného či dalšího člena domácnosti (nebyly doloženy žádné prokazující listiny), tak zejména na straně výdajů, které podle všeho nebyly zkoumány vůbec. (Přičemž výši nákladů žalovaného na bydlení bylo jistě možné doložit, dále předložit několik výpisů z účtů atd.). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani z části. Ohledně částky 15 000 Kč tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 26. 8. 2024, následující den (27.8.2024) tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 28. 3. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 035,12 Kč, přičemž tato částka představuje 45,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 626 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.