22 C 83/2023-129 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 101 284 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen jako „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 26. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok ve výši 21,7 % ročně, a to v měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (nezaplatil ničeho), prohlásila společnost ke dni 6. 1. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 100 000 Kč a poplatků ve výši 1 284 Kč. Pohledávka pak byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.2. Podáním došlým soudu dne 20. 9. 2023 žalobkyně žalobu rozšířila o zákonný úrok z prodlení z částky 984 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, přičemž soud tuto změnu usnesením ze dne 26. 9. 2023, č.j. , spisová značka, , připustil.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tato je datována dnem 26. 8. 2019 v 11:01:17 a obsahuje údaje o společnosti a žalovaném, přičemž u žalovaného je napsáno, že smlouvu podepsal mobilním klíčem. Z elektronické verze tohoto dokumentu se podává, že byl za společnost podepsán dne 26. 8. 2019 v 11:01:17 paní , jméno FO, . Podpis žalovaného zde absentuje. Smlouva obsahuje ujednání, že společnost poskytne žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 21,7 % ročně v 73 anuitních měsíčních splátkách po 2 478,13 Kč a dále za pojištění 246 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 9. 2019. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako z listin nazvaných všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků.5. Z dopisu ze dne 5. 4. 2023, nazvaného vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že zde společnost uvádí, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když prověřila příslušné registry a od příjmů žalovaného odečetla částku životního minima, normativních nákladů na bydlení a výši splátek dosavadních závazků. Vycházela tak z deklarovaných příjmů žalovaného ve výši 27 000 Kč, ověřených příjmů žalovaného ve výši 22 530 Kč a při jednom zdroji příjmů z příjmů domácnosti žalovaného ve výši 30 700 Kč s tím, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním, nemá žádnou vyživovací povinnost a aktuálně nic nesplácí.6. Z listiny nazvané potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný měl v průměru za poslední tři měsíce čistý příjem 22 530 Kč.7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 22. 11. 2021 soud zjistil, že společnost za žalovaným evidovala pohledávku ve výši 127 151,91 Kč (z toho na jistině 100 000 Kč).8. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 30. 8. 2019 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, přičemž 26. 8. 2019 mu sem bylo poukázáno 100 000 Kč a téhož dne částku 99 800 Kč převedl na jiný účet. Jiné bankovní operace zde evidovány nejsou.9. Z dopisu ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 109 303,71 Kč splatným k 6. 1. 2020.10. Z dohody ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že zde společnost se žalobkyní prohlásily, že téhož dne uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Z přiložené smlouvy o postoupení pohledávek se podává totéž a ze seznamu postoupených pohledávek je patrné, že je zde uvedena i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Z potvrzení se pak podává, že žalobkyně za postoupení zaplatila úplatu.11. Z dopisu ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 9. 12. 2021.12. Z dopisu ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 181 050,63 Kč nejpozději do 29. 4. 2022, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak dodává, že žalovanému byl tento dopis odeslán 14. 4. 2022.13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost , právnická osoba, . (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu, který mu vedla. Na tento účet mu také dne 26. 8. 2019 poukázala 100 000 Kč a téhož dne žalovaný částku 99 800 Kč převedl na jiný účet. Žalobou uplatněný nárok byl postoupen žalobkyni, přičemž žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn.14. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetového bankovnictví) soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a to i přes řádné poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci a tím méně pak, že předložené listiny jsou takového obsahu, se kterým žalovaný souhlasil.15. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o.z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být již úvěr zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil výhradně ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy kdykoli v