24 C 27/2024-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 10. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí celkem 31 072 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými a dále spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 11. 9. 2022 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu , Anonymizováno, ) smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 19 200 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 306 Kč, a to do 11. 10. 2022. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho, proto žalobkyně požaduje náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 566 Kč, počítanou ve výši 0,1 % denně z částky 19 200 Kč od 12. 10. 2022 do 19. 9. 2023.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ohledně uplatněného nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Žalobkyně se omezila na konstatování, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč, avšak již neuvedla, kde a za jakých podmínek si účastníci měli možnost účtovat tuto položku sjednat.4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že je datována 11. 9. 2022 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 3 000 Kč a žalovaný do 11. 10. 2022 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden PIN kód: , Anonymizováno, . Z jednotlivých předložených dodatků soud zjistil, že jsou datovány dny: 14. 9. 2022, 16. 9. 2022, 17. 9. 2022, 23. 9. 2022, 25. 9. 2022, 25. 9. 2022, 26. 9. 2022 a 27. 9. 2022 a obsahují ujednání o dalších částkách až do konečných 19 200 Kč. Co se nemění je splatnost a skutečnost, že ani jeden z předložených dodatků neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného, ale u jeho jména jsou uvedeny PIN kódy rozličných čísel.5. Z jednotlivých částí výpisů z účtu neznámého čísla vedeného u , Anonymizováno, , a.s. soud zjistil, že z tohoto účtu neznámého majitele bylo v období od 11. 9. 2022 do 27. 9. 2022 poukázáno na účet č. , č. účtu, celkem 19 200 Kč. Že by se mělo jednat o účet žalovaného, či zda byly uvedené peněžní prostředky na tento účet skutečně připsány, se však z těchto částí výpisů nepodává.6. Z dopisu ze dne 8. 8. 2023 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy ze dne 11. 9. 2022 ve výši 31 391 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis žalobkyně žalovanému odeslala 8. 8. 2023.7. Z jednotlivých upomínek pak soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.8. Po provedeném dokazování tak mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy zejména jménem a rodným číslem. Ohledně samotného uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, stejně jako ohledně poskytnutí tvrzených peněžních prostředků soud dospěl k závěru, že o těchto tvrzeních žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], aniž o této skutečnosti opět mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Obecně pro smlouvu o zápůjčce zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovaným), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetových stránkách žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově, nikoli tedy ve splátkách a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.11. Smlouva o zápůjčce však má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Žalobkyně však, jak je uvedeno shora, o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému neunesla své břemeno důkazní.12. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.13. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.