28 C 157/2024-29 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně žalovanému dne 17. 11. 2023 na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku poskytla částku ve výši 10 000 Kč platbou na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 3 000 Kč zavázal žalobkyni vrátit do 17. 12. 2023, svou povinnost však nesplnil. Žalovanou pohledávku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.2. Soud ve věci nařídil jednání na 22. 8. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnost účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Dle Smlouvy o úvěru ID: , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s částkou 3 000 Kč do 17. 12. 2023, tedy s denní úrokovou sazbou ve výši 1 % a RPSN 2 334 %. Žalovaný projevil se smlouvou souhlas zadáním autentizačního podpisového kódu , Anonymizováno, prostřednictvím telefonního čísla dne 17. 11. 2023 v 8:35 hod.5. Dle Potvrzení o provedené platbě byla z účtu společnosti , právnická osoba, .. vedeného u platební brány ThePay dne 17. 11. 2023 na účet č. , č. účtu, odeslána částka 10 000 Kč.6. Dle Sdělení , právnická osoba, . je majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný a dne 17. 11. 2023 byla na tento účet z účtu č. , č. účtu, připsána částka ve výši 10 000 Kč.7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2024 jako doporučená.8. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých důkazů vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.9. Žalobkyně tvrdila a z provedených důkazů, zejména pak sdělení , právnická osoba, . a vyrozumění o provedené platbě vyplynulo, že žalobkyně poukázala částku ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že žalobkyně dosud řádně netvrdí, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl, ani neoznačila důkazy k jejich prokázání. Soudu tak nezbylo než účastníky uzavřenou smlouvu považovat za absolutně neplatnou.14. Nároky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Žalobkyně však nepochybně prokázala, že jako úvěr žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a má tak právo na jejich vrácení.15. Pokud jde však o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala. Jelikož ust. § 87 odst. 2 zák. ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, žalobkyni nemohl nárok na zákonné úroky z prodlení z pohledávky, jejíž splatnost dosud nenastala, vzniknout. Podle ust. § 87 ZosÚ má žalobkyně právo toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.16. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku uhradit ve lhůtě 6 měsíců. Tuto lhůtu soud považuje za přiměřenou jak vzhledem k výši dlužné částky samé, tak obvyklým možnostem a schopnostem občana dosahujícího průměrného hrubého výdělku, který v roce 2023 činil 43 341 Kč, když k osobním a majetkovým poměrům žalovaného nezjistil z obsahu spisu ničeho.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 320,16 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.