28 C 164/2024-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 6. 6. 2024 ve znění jejího domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalobkyně k žalované stanovené rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č.j. 0P 25/2023-116 ze dne 16. 3. 2023 s tvrzením, že žalovaná úspěšnou maturitní zkouškou ukončila přípravu na své budoucí povolání studiem na střední škole a v červenci 2024 odjíždí pracovně do USA. Žalobkyně je vdaná, vyjma žalobkyně má vyživovací povinnost ke svým dvěma synům, , jméno FO, a , jméno FO, . Její manžel je zaměstnancem VSČR s příjmem 45 až 50 tisíc korun čistého.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok písemně uznala, potvrdila, že se s žalobkyní dohodly na ukončení placení výživného, neboť v červenci 2024 žalovaná odlétá pracovně do USA.3. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle § 153a odst.3 o.s.ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Podle rozhodnutí NS ČR z 30.11.2005 publikovaného v soudních rozhledech 5/2006 na str.176 30 Cdo 2602/204 bodu 1. právní věty jsou-li splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v § 120 odst.2 o.s.ř., případně zda nejde o řízení, které je koncentrováno ze zákona.4. Soud přezkoumal, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 153a o.s.ř., za nichž lze vydat rozsudek pro uznání. Přitom zjistil, že se jedná o typické řízení sporné, v němž mají účastníci právo disponovat s předmětem řízení, a tedy o řízení, v němž lze uzavřít a schválit smír. Uznaný nárok není ani v rozporu s hmotným právem.5. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.8. Podle § 923 odst. 2 o. z., dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.9. Mezi žalobkyní a žalovanou je právní vztah předka a potomka, z něhož vyvěrá vyživovací povinnost jednoho vůči druhému, pokud ten není schopen sám se živit. Žalovaná se připravovala na své budoucí povolání až do roku 2024, kdy v měsíci květnu úspěšným složením maturitní zkoušky studium ukončila. Od července 2024 je pracovně činná v zahraničí, konkrétně v USA. Soud proto vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na konstatování, že s účinností od 1. 8. 2024, tj. od pozdějšího data, než došlo k zániku vyživovací povinnosti žalobkyně k žalované ze zákona, se vyživovací povinnost žalobkyně k žalované zrušuje.10. Vzhledem k tomu, že došlo k uznání nároku žalobkyně, soud neprováděl další dokazování, vycházel ze skutečností tvrzených žalobkyní v žalobě a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle shora citovaného zákonného ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, když v dané věci má soud za prokázané, že všechny uvedené podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny. Nárok žalobce má oporu v hmotném právu (v podrobnostech viz shora).11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když ani v řízení úspěšné žalobkyni, ani žalované, dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.