31 C 15/2024-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 23 445 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky přes web , Anonymizováno, .cz dne 29. 11. 2022 a podle kterého byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což neudělal, neboť dosud nic neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, stejně jako žalobkyně, která se spolu se svým právním zástupcem omluvila. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru ze dne 29. 11. 2022, neboť formulář se smlouvou je opatřen pouze podpisem za stranu poskytovatele úvěru, nikoliv žalovaného, přičemž z žádného důkazu nevyplývá, že by právě žalovaný smlouvu uzavřela jiným, případně jakým, (distančním) způsobem. Dle potvrzení o platbě byla na účet žalovaného, ověřeného výpisem z tohoto účtu, dne 29. 11. 2022 zaslána žalobkyní částka 15 000 Kč, ze které žalovaný dosud nic nesplatil. Kromě toho žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze obecným způsobem, aniž by specifikovala konkrétní způsob a údaje žalovaného, přestože k tomu byla soudem písemně vyzývána, takže není zřejmé, s jakými údaji žalovaného pracovala a jak je vyhodnotila. Z výpisů z běžného účtu žalovaného pak vyplývá, že zůstatky na jeho účtu se pohybovaly kolem nuly či lehce pod či nad nulou, z čehož lze spíše usoudit, že jeho příjmy sotva postačovaly na úhradu jeho výdajů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 5. 2023, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 1. 5. 2023. Dopisem ze dne 15. 10. 2023 odeslaným téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.3. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně neuzavřela dne 29. 11. 2022 s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, nicméně prokázala, že poskytla žalovanému na účet částku 15 000 Kč, ze které žalovaný dosud nic neuhradil, přičemž není zřejmé zda vůbec a pokud ano jak konkrétně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., nicméně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. I v případě prokázání řádného uzavření smlouvy by tato byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně s výjimkou výpisu z účtu, ze kterého vyplývá spíše předluženost žalovaného, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, zda vůbec a případně jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, což by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný tak není smluvně zavázán k povinnostem vyplývajícím ze smlouvy, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 15 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat, což dosud ani z části neudělal a zbývá mu tak uhradit 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 8. 5. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 9. 5. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 5. 5. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 294 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 12 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (2 452 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 445 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 56 % (výrok I.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaný v rozsahu 44 % (zamítavý výrok II.), a proto žalobkyni náleží 12 % z celkové výše náhrady nákladů. V dané věci přitom bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.