31 C 24/2024-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 598 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky přes web www., Anonymizováno, .cz dne 24. 4. 2023 a podle kterého byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což neudělal, neboť dosud nic neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 8. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, stejně jako žalobkyně, která se spolu se svým právním zástupcem omluvila. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru ze dne 24. 4. 2023, neboť formulář se smlouvou je opatřen pouze podpisem za stranu poskytovatele úvěru, nikoliv žalovaného, přičemž z žádného důkazu nevyplývá, že by právě žalovaný smlouvu uzavřel jiným, případně jakým, (distančním) způsobem. Dle potvrzení o platbě byla na účet žalovaného, ověřeného výpisem z tohoto účtu a zprávou , právnická osoba, ., dne 24. 4. 2023 zaslána žalobkyní částka 7 000 Kč, ze které žalovaný dosud splatil jen 1 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě z téhož dne. Kromě toho žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze obecným způsobem, aniž by specifikovala konkrétní způsob a údaje žalovaného, přestože k tomu byla soudem písemně vyzývána, takže není zřejmé, s jakými údaji žalovaného pracovala a jak je vyhodnotila. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 8. 2023, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Dopisem ze dne 20. 12. 2023 odeslaným téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.3. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně neuzavřela dne 24. 4. 2023 s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, nicméně prokázala, že poskytla žalovanému na účet částku 7 000 Kč, ze které žalovaný dosud uhradil 1 Kč, přičemž není zřejmé, zda vůbec, případně jak konkrétně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., nicméně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. I v případě prokázání řádného uzavření smlouvy by tato byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, zda vůbec a případně jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, což by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaný tak není smluvně zavázán k povinnostem vyplývajícím ze smlouvy, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 7 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat, což dosud udělal jen ve výši 1 Kč a zbývá mu tak uhradit 6 999 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 23. 6. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 24. 6. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 28. 8. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 441 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 18 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (2 452 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 598 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 59 % (výrok I.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaný v rozsahu 41 % (zamítavý výrok II.), a proto žalobkyni náleží 18 % z celkové výše náhrady nákladů. V dané věci přitom bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.