31 C 345/2023 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 409 048,08 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně (, jméno FO, , s.r.o., IČO , IČO, ) uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2018 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup vozidla a žalovaný se zavázal úvěr ve výši 276 458 Kč splatit prostřednictvím 84 měsíčních splátek ve výši 6 981 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením, když dosud splatil jen 128 418,88 Kč a žalobkyně proto od smlouvy dne 3. 4. 2020 odstoupila a celou pohledávku zesplatnila. Žalovaná částka sestává z jistiny 271 238,65 Kč, poplatků 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 137 309,43 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 26. 2. 2024, ke kterému se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jeho nepřítomnosti.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 6. 2018 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na nákup automobilu (VW Crafter) ve výši 276 458 Kč, který měl žalovaný splatit prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 6 981 Kč podle splátkového kalendáře. Celý úvěr byl dle výpisu z účtu poskytnut na účet prodejci vozidla , právnická osoba, . dne 12. 6. 2018. Dle vyjádření k úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že byl žalovaný zaměstnán jako řidič a prodavač s čistým měsíčním příjem 26 000 Kč, přičemž žalovaný splácel předchůdkyni žalobkyně další závazek se splátkou 1 959,16 Kč měsíčně a další závazky 3 644,84 Kč měsíčně. Zjištění dalších výdajů z důkazů nevyplývá, přičemž žádné důkazy nebyly soudu předloženy ani ve vztahu k příjmům žalovaného, a to s výjimkou snímků obrazovky ze softwarového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, které zachycují pouze to, co do nich bylo předchůdkyní žalobkyně zaneseno, což důkazně neprokazuje, z čeho tyto údaje vychází a zda odpovídají skutečnosti. Dopisem ze dne 7. 4. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru a celý dluh zesplatnila. Dle žalobkyně žalovaný celkem splatil částku 128 418,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 6. 2023. Dopisem ze dne 31. 8. 2023, odeslaného dle obálky téhož dne, právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. S ohledem na výše uvedená zjištění, neučinil soud pro posuzovanou z ostatních provedených žádné další relevantní zjištění.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 10. 6. 2018 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 276 458 Kč na nákup automobilu. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 128 418,88 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na nákup automobilu ve výši 276 458 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. Žalobkyně však ani netvrdila, že by tyto informace její předchůdkyně jakkoli ověřovala, např. výpisy z účtu žalovaného, pracovními smlouvami nebo výplatními páskami. Stejně tak žalobkyně netvrdila, že by jakkoli ověřovala výdaje žalovaného, zejm. náklady spojené s bydlením apod. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků či smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 276 458 Kč, resp. touto částkou byla uhrazena kupní cena vozidla za žalovaného, vzniklo žalovanému v této výši bezdůvodné obohacení (plněním za jiného), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil částku 128 418,88 Kč, takže nadále žalobkyni, na kterou byla pohledávka z její předchůdkyně postoupena, dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 148 039,12 Kč. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 148 039,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení ve výroku I. rozsudku vyhověl, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.11. Přestože měl žalovaný ve věci převažující úspěch, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.