31 C 4/2024-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 799 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 5. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 900 Kč dne 11. 5. 2022 a částka 16 100 Kč dne 13. 5. 2022, tj. celkem 20 000 Kč, jež se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách, což řádně a včas neučinil, když dosud uhradil jen 15 000 Kč. Žalobkyně kromě nesplacené jistiny a dlužného poplatku v celkové výši 26 346 Kč podanou žalobou uplatnila i náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 453 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 5. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o zápůjčce ze dne 11. 5. 2022 včetně jejích dodatků, jejichž součástí byly obchodní podmínky, se žalobkyně zavázala žalovanému v souhrnu poskytnout zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se měl smlouvou zavázat zapůjčené finanční prostředky vrátit ve sjednaných splátkách spolu s poplatky za poskytnutí zápůjček. Tato smlouva i její dodatky jsou podepsány pouze zástupci žalobkyně, nikoliv žalovaným. Přestože soud žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně písemně deklarovala, že v tomto směru nic doplňovat nebude. Dle potvrzení o platbách zaslala žalobkyně dne 11. 5. 2022 a 13. 5. 2022 žalovanému na účet celkovou částku 20 000 Kč. Žalobkyně vystavila žalovanému upomínky k zaplacení dluhu, nicméně žalobkyně neprokázala, že by tyto dopisy žalovanému odeslala, což prokázala pouze u předžalobní výzvy.4. Po skutkové stránce tak soud učinil závěr, že z provedených důkazů nevyplývá uzavření smlouvy mezi žalobkyní a (právě) žalovaným, stejně jako řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Naproti tomu žalobkyně prokázala zaslání plateb v celkové výši 20 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný dosud splatil 15 000 Kč.5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce včetně dodatků neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena konkrétně s žalovaným jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalovanému ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky a smluvní pokutu. Žalobkyně kromě toho ani neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, takže i v případě platného uzavření smlouvy by taková smlouva byla absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému na jeho účet odeslala celkově částku 20 000 Kč. Protože pro přijetí této platby neměl z důvodu absence platně uzavřené smlouvy žalovaný právní důvod, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení, které byl podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil 15 000 Kč, takže nadále žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 16. 4. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 17. 4. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 17. 4. 2024. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.8. Přestože měl žalovaný převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.