31 C 405/2023-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 17 927 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 10. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 9 600 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit do 28. 11. 2022 spolu s poplatkem ve výši 3 120 Kč, což řádně a včas neučinila, neboť dosud nic neuhradila. Žalobkyně vůči žalované uplatnila i smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 707 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 15. 4. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o zápůjčce ze dne 29. 10. 2022, jejíž součástí byly obchodní podmínky, se žalobkyně zavázala žalované v souhrnu poskytnout zápůjčku ve výši 9 600 Kč a žalovaná se měla smlouvou zavázat zapůjčené finanční prostředky vrátit do 28. 11. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 120 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní žádným způsobem nevyplývá, zda a případně jak byla zkoumána a ověřována schopnost žalované zápůjčku splácet. Tato smlouva je podepsána pouze zástupci žalobkyně, nikoliv žalovanou. Dle výpisu z účtu žalobkyně zaslala dne 29. 10. 2022 na účet žalované částku 9 600 Kč. Žalobkyně vystavila žalované upomínky k zaplacení dluhu, nicméně žalobkyně neprokázala, že by tyto dopisy žalované odeslala, což prokázala pouze u předžalobní výzvy.4. Po skutkové stránce tak soud učinil závěr, že z provedených důkazů nevyplývá uzavření smlouvy mezi žalobkyní a (právě) žalovanou, stejně jako řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Naproti tomu žalobkyně prokázala zaslání platby 9 600 Kč na účet žalované.5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovanou. Předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalované, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena konkrétně s žalovanou jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaná měla vůli smlouvu uzavřít. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalované ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky a smluvní pokutu. Žalobkyně kromě toho ani neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, takže i v případě platného uzavření smlouvy by taková smlouva byla absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované na její účet odeslala částku 9 600 Kč. Protože pro přijetí této platby neměla z důvodu absence platně uzavřené smlouvy žalovaná právní důvod, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení, které byla podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh nic neuhradila, takže nadále z tohoto titulu žalobkyni dluží 9 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 21. 3. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 22. 3. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 29. 11. 2022. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.8. Přestože měla žalovaná převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.