31 C 69/2024-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 782,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2022 uzavřené mezi Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c., dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr, který žalovaná vyčerpala v konečné výši 15 782,20 Kč a který měl být splacen do 19. 9. 2023, což se však nestalo.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 7. 2024. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru, neboť předložená smlouva o úvěru neobsahuje podpisy účastníků, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaná měla vůli smlouvu uzavřít. Soud ani nepovažuje za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované tvrzenou částku 15 782,20 Kč, neboť ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 4. 6. 2024, kterou soud k návrhu žalobkyně vyžádal, vyplývá jednoznačný závěr, že majitelkou účtu č. , č. účtu, byla sice žalovaná, nicméně na tento účet nebyly v období od 20. 4. 2022 do 1. 10. 2023 připsány jakékoliv platby pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , kterým podle žalobních tvrzení měla předchůdkyně žalobkyně identifikovat platby z čerpaného úvěru. Na tomto závěru nic nemění ani blíže neoznačená tabulka s přehledem transakcí, která nic z výše uvedené není způsobilá prokázat, neboť není zřejmé, zda a případně k jakému účtu se vztahuje, kdo a na základě čeho vystavil. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně neprokázala jakékoliv poskytnutí finančních prostředků na účet žalované. Svou absencí při ústním jednání se přitom žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Za prokázané tak lze dále považovat uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její předchůdkyní, včetně vyrozumění žalované a zaslání předžalobní výzvy.4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne , datum, , nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu o úvěru a zároveň ani neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jakoukoliv částku, o kterou by se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyně tak neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a proto sodu s odkazem na shora uvedené žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.5. Přestože byla žalovaná ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.