31 C 72/2024-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 675 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru, který žalovaná uzavřela s žalobkyní elektronicky přes web www., Anonymizováno, .cz dne 25. 3. 2023 a podle kterého byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných splátkách, což neudělala, neboť dosud nic neuhradila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 7. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, stejně jako žalobkyně, která se spolu se svým právním zástupcem omluvila. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru ze dne 25. 3. 2023, neboť formulář se smlouvou je opatřen pouze podpisem za stranu poskytovatele úvěru, nikoliv žalovanou, přičemž z žádného důkazu nevyplývá, že by právě žalovaná smlouvu uzavřela jiným, případně jakým, (distančním) způsobem. Dle potvrzení o platbě byla na účet žalované, ověřeného výpisem z tohoto účtu a zprávou , právnická osoba, ., dne 25. 3. 2023 zaslána žalobkyní částka 7 000 Kč, ze které žalovaná dosud splatila jen 1 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě z téhož dne. Kromě toho žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti tvrdila pouze obecným způsobem, aniž by specifikovala konkrétní způsob a údaje žalované, přestože k tomu byla soudem písemně vyzývána, takže není zřejmé, s jakými údaji žalované pracovala a jak je vyhodnotila. Z výpisů z běžného účtu žalované pak vyplývá, že zůstatky na jejím účtu se pohybovaly kolem nuly či lehce pod nebo nad nulou, z čehož lze spíše usoudit, že její příjmy, byť dále doložené výplatními páskami, sotva postačovaly na úhradu jejích výdajů, které zkoumány nebyly vůbec. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 7. 2023, což žalované oznámila dopisem z téhož dne. Dopisem ze dne 1. 12. 2023 odeslaným téhož dne žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.3. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně neuzavřela dne 25. 3. 2023 s žalovanou tvrzenou smlouvu o úvěru, nicméně prokázala, že poskytla žalované na účet částku 7 000 Kč, ze které žalovaná dosud uhradila 1 Kč, přičemž není zřejmé, zda vůbec, případně jak konkrétně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., nicméně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. I v případě prokázání řádného uzavření smlouvy by tato byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, zda vůbec a případně jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, což by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaná tak není smluvně zavázána k povinnostem vyplývajícím ze smlouvy, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 7 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud udělala jen co do částky 1 Kč a zbývá jí tak uhradit 6 999 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 13. 6. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 14. 6. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 29. 7. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 441 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 18 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (2 452 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 675 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 59 % (výrok I.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaná v rozsahu 41 % (zamítavý výrok II.), a proto žalobkyni náleží 18 % z celkové výše náhrady nákladů. V dané věci přitom bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.