9 C 348/2023 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně podala dne 9. 10. 2023 ke zdejšímu soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 083 Kč. Svůj nárok odůvodňovala tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanými dne 30. 9. 2020 nájemní smlouvu na základě, které jim žalobkyně přenechala k užívání byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 30. 9. 2020 do 29. 3. 2021, s automatickou prolongací. Nájemci však závažně porušovali smlouvu, kdy řádně nehradili nájemné a služby, a proto nebyla žalovaným nájemní smlouva znovu prodloužena, o čemž byli informováni sdělením ze dne 11. 10. 2021 a byli vyzváni k předání bytu do 15 dnů od doručení tohoto sdělení. Žalovaní si výzvu převzali dne 15. 10. 2021. Nájemní vztah tak skončil ke dni 29. 9. 2021, avšak bytová jednotka byla předána až dne 25. 10. 2022. Žalovaní užívali bytovou jednotku nejpozději do 25. 10. 2022. V období od 1. 1. 2022 do 15. 9. 2022 tak činili bez právního důvodu. Žalobkyně vyúčtovala žalovaným služby spojené s užíváním výše uvedeného bytu dne 28. 4. 2023, tedy po zjištění úpadku žalovaných v řízení sp.zn. , Anonymizováno, , spisová značka, . Jedná se o tak o tzv. novou pohledávku, ohledně níž není důvodu přerušovat řízení ani jinak vyčkávat skončení insolvence. Služby spotřebovávané za rok 2022 byly žalovaným řádně vyúčtovány, kdy výsledkem tohoto vyúčtování je nedoplatek ve výši 22 083 Kč, kdy na zálohách nebylo uhrazeno žalovanými vůbec ničeho, a náklady na tyto služby dosáhly právě částky 22 083 Kč. Vyúčtování bylo žalovaným zasíláno 27.4.2023, tito si jej nepřevzali a žalobkyni se vrátila zásilka dne 3.5.2023, tj. nejpozději tímto dnem se žalovaní měli možnost s vyúčtováním seznámit (novou adresu žalobkyni nesdělili, mají ji i ve svém ins. spisu jako adresu jedinou). Splatnost vyúčtování byla stanovena na 31.7.2023, žalobkyně proto žádá úrok z prodlení z vyúčtování až od 1.8.2023. K uhrazení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalované opakovaně, např. upomínkou ze dne 20.9.2023, žalovaní na tuto nijak nereagovali a svůj závazek neuhradili.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:5. Ze Smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 9. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva na dobu určitou od 30. 9. 2019 do 29. 3. 2021 (čl. V. Smlouvy), na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovaným do užívání byt č. , hodnota, v domě č.p. , Anonymizováno, v , adresa, , o velikosti 1+3, výměře 82,06 m2 (dále jen „byt“). Byt byl vybaven koupelnou s kompletním vybavením (umyvadlo, vana, baterie), toaletou a dalším příslušenstvím uvedeným v evidenčním listu. Z čl. II. Smlouvy bylo zjištěno, že byt byl žalovaným přenechán do užívání včetně jeho součástí a příslušenství. Nájemci předmět nájmu do užívání přijali a zavázali se platit sjednané nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním předmětu nájmu. Dle čl. IV. odst. 1. Smlouvy byla výše nájemného sjednána dohodou ve výši 40,21 Kč/m2. Zároveň se žalovaný zavázal platit zálohy na služby. Dle čl. IV. odst. 4. Smlouvy jsou žalovaní povinni měsíční nájemné spolu se zálohami za služby platit pronajímateli do posledního dne v měsíci, za který se platí nájemné. Dle čl. V. Smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou od 30. 9. 2019 do 29. 3. 2021. V případě, kdy žalovaní budou pokračovat v užívání bytu po dobu jednoho měsíce ode dne, kdy měl nájem bytu skončit a žalobkyně jej v této době písemně nevyzve, aby byt opustili, platí, že nájem bytu je znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán v této smlouvě. Nájem končí uplynutím sjednané doby nájmu, dohodou smluvních stran, písemnou výpovědí.6. Ze sdělení o neprodloužení nájemní smlouvy a výzva k vyklizení a předání bytu ze dne 11. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce žalovaným neprodloužil nájemní smlouvu, a to z důvodu dluhu na nájemném a službách a nájemní smlouva ke dni 29.9.2021 skončila. Žalovaní byli vyzváni k vyklizení bytu do 15 dnů od dne doručení této výzvy. Dopis byl žalovaným doručen dne 15.10.2021.7. Ze zápisu o převzetí bytu ze dne 25.10.2022 bylo zjištěno, že byt byl dne 25. 10. 2022 předán žalobci a popsán stav bytu při převzetí.8. Z Evidenčního listu ze dne 2. 12. 2020 bylo zjištěno, že za předmětný byt o výměře 84,19 m2 byla stanovena od 1/2021 platba ve výši 11 052 Kč. Evidenční list je opatřen podpisy obou žalovaných.9. Z vyúčtování za rok 2022 bylo zjištěno, že tímto žalobce vyúčtoval žalovaným zálohy na služby za období od 1. 1. 2022 do 15. 9. 2022 nedoplatek v částce 22 083 Kč. Vyúčtování nebylo žalovaným doručeno z důvodu adresát neznámý.10. Z výzev ze dne 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala oba žalované k úhradě bezdůvodného obohacení v celkové částce 86 525 Kč, a to z důvodu užívání bytu bez platné nájemní smlouvy. Přílohou výzev byl přehled dlužných částek ke dni 20. 9. 2023. Výzva byla oběma žalovaným odeslána dne 20. 9. 2023.11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanými dne 30. 9. 2020 nájemní smlouvu k bytové jednotce č., hodnota, v domě č.p. , Anonymizováno, v , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 30. 9. 2019 do 29. 3. 2021 s automatickou prolongací. Vzhledem k tomu, že žalovaní nehradili řádně nájemné a zálohy na služby, nebyla žalovaným nájemní smlouva prodloužena. O tomto byli žalovaní informováni sdělením ze dne 11. 10. 2021 a byli vyzváni k vyklizení bytu. Nájemní vztah tak skončil k 29. 9. 2021, avšak bytová jednotka byla předána až dne 25. 10. 2022. Žalovaní tak užívali předmětný byt v od 30. 9. 2021 do 25. 10. 2022 bez právního důvodu. Žalobce žalovaným vyúčtoval spotřebované služby za období od 1. 1. 2022 do 15. 9. 2022 v částce 22 083 Kč. K úhradě dlužné platby představující vyúčtované služby byli žalovaní vyzváni dopisem ze dne 27. 4. 2023, tento si žalovaní nepřevzali a žalobkyni se zásilka vrátila dne 3. 5. 2023. Vyúčtování na službách se stalo splatným ke dni 31.7.2023. K uhrazení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalované opakovaně, a to i upomínkou ze dne 20. 9. 2023, kdy na tuto žalovaní nereagovali.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu, když se žalovaní užíváním předmětného bytu ve výše uvedeném období bez právního důvodu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatili a jsou tedy povinni žalobkyni jako ochuzené vydat, oč se obohatili (§ 2991 o.z.). Jelikož není vydání vzhledem k povaze obohacení v daném případě dobře možné, jsou žalovaní povinni žalobkyni uhradit peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 o.z.), a to ve výši 22 083 Kč představující spotřebované a vyúčtované služby za výše uvedené období. Jelikož si strany vzhledem k povaze tohoto právního vztahu nesjednaly dobu plnění, byl žalovaný povinen plnit k výzvě žalobce bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.), což ke shora uvedeným výzvám neučinil a je tedy se zaplacením v prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení (§ 1970 o.z.), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost vyúčtování nastala k 31. 7. 2023 a od 1. 8. 2023 se žalovaní ocitli v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od data žalobkyní požadovaného.15. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 719,40 Kč. Tyto náklady sestávaj