18 C 147/2025-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 597 Kč od 14. 1. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „ Smlouva“) uzavřenou mezi žalovanou a společností Emmas , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě původní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala původní předchůdkyni žalobkyně vrátit finanční prostředky ve výši 11 597 Kč včetně poplatku do 13.1.2024. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.2.2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10.2.2025 mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO žalobkyně, , jako postupníkem a novým věřitelem, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas. Dluh nebyl uhrazen ani na základě výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 20. 11. 2025, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila z důvodu procesní ekonomie). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti:4. Původní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované. Poskytnutý úvěr ve výši 8 000 Kč se žalovaná zavázala původní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 360 Kč a úroku dle Smlouvy ve výši 236,71 do 13.1.2024, celkem částku 11 597 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy. Na výzvu soudu ze dne 13.8.2025 o doplnění žalobních tvrzení žalobkyní, na základě jakých dokladů původní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalované, žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, že původní předchůdkyně žalobkyně vyhledávala informace o žalované v různých bankovních, nebankovních registrech a odkázala se na její interní model. Přitom původní předchůdkyni žalobkyně nic nebránilo v tom, aby si od žalované vyžádala např. výpisy z jejích účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli modely předchůdkyně platí. Žalobkyně nepředložila tedy žádné dokumenty, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné (např. výpisy z běžných účtů, pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu atd.). Pohledávka za žalovanou byla postupně postoupena z původních věřitelů na žalobkyni. Dotazem na banku žalované , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalované byla na její účet č. , č. účtu, poskytnuta původní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 8 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne , datum, poskytla žalované částku 8 000 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z převážné části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nebyly poměry žalované prověřeny, a to jak na straně příjmů žalované, tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla původní právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 8 000 Kč, tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 15. 10. 2025, následující den 16.10.2025 tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 17. 10. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvami o postoupení pohledávek.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 597 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.