18 C 176/2025-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 798,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 285 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Svoji žalobu a doplnění ze dne 6.10.2025 odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „ Smlouva“), na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila ve Smlouvě. Na základě Smlouvy se žalovaná zavázala za poskytnutý úvěr uhradit částku v celkové výši 48 285 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Celková dlužná částka měla být splacena v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 300 Kč, což žalovaná řádně a včas nečinila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 2. 2025, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná celkem uhradila 18 000 Kč. Žalovaná dluh nehradila ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 18. 11. 2025, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila ve Smlouvě. Na základě Smlouvy se žalovaná zavázala za poskytnutý úvěr uhradit částku ve výši 48 285 Kč, kterou měla žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což řádně a včas nečinila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28.2.2025, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná celkem uhradila 18 000 Kč. K osobě žalované žalobkyně v zákaznické kartě uvedla, že žalovaná je zaměstnanec, její čistí měsíční příjem činí , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odkázala se na výplatní pásky žalované 8,9/2022, pracovní smlouvu, žádnou z těchto listin ale žalobkyně v kopii nepředložila. Dále uvedla, že žalovaná má životní náklady ve výši , částka, , které soud považuje za podhodnocené s přihlédnutím k cenám nájemného, potravin, ošacení, telekomunikačních služeb, léků, dopravy, i kdyby se měla o ně dělit s další osobou. Žalobkyně se odkazuje ohledně příjmů žalované na výplatní pásky, pracovní smlouvu, ale nepředložila tyto podklady k zjišťovaní úvěruschopnosti žalované, nedoložila žádné výdaje žalované např. nájemní smlouvu, výpisy z běžných účtů atd. Žalobkyně tak měla v dané situaci věnovat zkoumání úvěruschopnosti více pozornosti, pořídit kopie výplatních pásek či pracovní smlouvy, vyžádat si rovněž výpisy z běžných účtů, nájemní smlouvu, z níž by byla patrná výše nájemného a počtu osob, které s žalovanou sdílí společnou domácnost, když její příjem měl činit , částka, atd. Žalobkyně dne 28.6.2024 zaslala žalované předžalobní upomínku, ale bezvýsledně.4. Ze Smlouvy ze dne 3.11.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč.5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 18 000 Kč.6. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.7. Soud ani neprovedl výslech obchodní zástupkyně , jméno FO, , neboť po zjištění skutkového stavu by byl nadbytečný.8. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 3.11.2022 poskytla žalované celkem částku 20 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 18 000 Kč.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V daném případě nebyly poměry žalované prověřeny úplně a tedy ani řádně, kdy na straně příjmů žalované nebyl doložen příjem žalované, na straně výdajů nebyly doloženy žádné prokazující listiny. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 18 000 Kč. Ohledně částky 2 000 Kč tedy žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.12. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 11. 2025, následující den 4.11.2025 tak mohla žalovaná plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 11. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení.13. Soud proto žalobě co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.14. Žalované by s ohledem na převažující úspěch ve věci náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.15. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.