18 C 181/2025-79 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 804,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 202,02 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 8 704,96 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení vč výši 267,04 Kč od 11. 3. 2025 do 26. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 804,96 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaný načerpal celkem částku ve výši 13 986 Kč, kterou měl žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což řádně a včas nečinil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24.2.2025, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný celkem uhradil 5 952 Kč. Žalovaný dluh nehradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 6. 11. 2025, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně dne 28. 6. 2024 uzavřela s žalovaným s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , na základě níž žalovaný načerpal celkem částku ve výši 13 986 Kč ( 10 239 Kč jako účelový úvěr pro úhradu zboží na splátky, 3 116 Kč jako bez účelový úvěr a částku 631 Kč prostřednictvím virtuální platební karty), kterou měl žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což řádně a včas nečinil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24.2.2025, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný celkem uhradil 5 952 Kč. K osobě žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný je zaměstnanec. V informacích o klientovi žalovaný uvedl, že je bezdětný, svobodný, bydlí v podnájmu, výdaje na bydlení činí , částka, , ostatní výdaje činí , částka, , celkový čistý příjem činí , částka, . K tomu žalobkyně doplnila výpisy z běžného účtu za období od 2.4.2024 do 28.6.2024, výpis ze spořícího účtu do 3.4.2024 do 28.6.2024. Žalobkyně si nevyžádala k tvrzením žalovaného žádné podklady. Vycházela ze svých kalkulací a prohlášení klienta. Dle údajů žalobkyně má být disponibilní příjem žalovaného , částka, , z předložených účtů to ale neodpovídá skutečnosti, když účty vykazují buď záporný zůstatek cca , částka, , či kladný zůstatek cca , částka, . Žalobkyní uvedené životní náklady ve výši , částka, ((životní minimum) jsou značně podhodnocené s přihlédnutím k cenám potravin, ošacení, telekomunikačních služeb, léků, dopravy. Žalobkyně si nevyžádala podklady k zjišťovaní úvěruschopnosti žalovaného, vycházela ze svých kalkulací, prohlášení, zcela přehlédla, že výsledky jejích kalkulací neodpovídají částce dle zůstatků předložených výpisů z účtů. Žalobkyně tak měla v dané situaci věnovat zkoumání úvěruschopnosti více pozornosti, vyžádat si výplatní pásky či pracovní smlouvu, když z předložených výpisů běžných účtů není viditelný příjem žalovaného, vyžádat si rovněž podnájemní smlouvu atd. Žalobkyně dne 28.6.2024 zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ale bezvýsledně. Z výpisů bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 13 986 Kč. Z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil částku 5 952 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalovanému celkem částku 13 986 Kč, na kterou žalovaný uhradil 5 952 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně předložila výpisy z účtů za období 2.4.2024 do 28.6.2024, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to jak na straně příjmů žalovaného (nebyl doložen příjem žalovaného), tak na straně výdajů (nebyly doloženy žádné prokazující listiny), a to nešlo ověřit ani z účtů žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 13 986 Kč, na kterou žalovaný uhradil 5 952 Kč. Ohledně částky 8 034 Kč tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 7. 10. 2025, následující den (8.10.2025) tak mohl žalovaný plnit, kdy nastala splatnost. Od následujícího dne, tj. od 9. 10. 2025, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 8 034 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 672,05 Kč, přičemž tato částka představuje 25,70 % z jejich celkové výše včetně započítání zamítnutého kapitalizovaného příslušenství ve výši 2 550,33 Kč ke dni vyhlášení rozsudku (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 804,96 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.