24 C 90/2021-207 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne 1. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 6. 5. 2009 smlouvu o poskytování součinnosti při výstavbě větrných elektráren (dále také jen „smlouva o součinnosti“). Podle uvedené smlouvy se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost k realizaci projektu výstavby 18 kusů větrných elektráren v katastrálních územích žalované, a to zejména strpět umístění větrných elektráren ve svých katastrálních územích, činit veškeré kroky a přijímat všechna opatření nezbytná k tomu, aby výstavba elektráren mohla být žalobkyní zahájena bez zbytečného odkladu, tedy umožnit žalobkyni na její žádost přístup na pozemky žalované, umožnit žalobkyni vedení kabelových tras přes pozemky žalované, učinit kroky nezbytné pro vydání územního rozhodnutí a stavebních povolení pro výstavbu větrných elektráren, zdržet se jednání, které by znemožnilo, ztížilo nebo oddálilo výstavbu větrných elektráren, poskytnout žalobkyni, dle jejích požadavků, potřebnou součinnost při jednání s vlastníky pozemků, na kterých má být výstavba elektráren realizována, iniciovat změnu územního plánu žalované tak, aby výstavba 18 kusů větrných elektráren byla zahrnuta do územního plánu žalované a poskytovat žalobkyni potřebnou součinnost při získávání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru výstavby větrných elektráren na životní prostředí dle příslušných právních předpisů. Žalobkyně se pak zavázala za shora popsanou součinnost žalované zaplatit příspěvek ve výši 4 000 000 Kč, a 1 000 000 Kč (ve smlouvě označený jako dar). Zatímco žalobkyně své povinnosti z citované smlouvy splnila a uvedené částky žalované zaplatila, žalovaná potřebnou součinnost neposkytla. Žalovaná v rozporu se smlouvou dne 3. 4. 2017 zaslala žádost o stanovisko Krajskému úřadu Ústeckého kraje ohledně žádosti o změnu územního plánu žalované podané dne 27. 2. 2017 žalobkyní, přičemž tato žádost krajskému úřadu byla zaslána před rozhodnutím zastupitelstva žalované ohledně žádosti žalobkyně, což je zákonem nepředvídaný krok. Z toho žalobkyně dovozuje snahu žalované zmařit předmětnou výstavbu. Dále pak zastupitelstvo žalované usnesením ze dne 5. 4. 2017 vyjádřilo nesouhlas s návrhem změny územního plánu žalované, dne 7. 9. 2017 nepřijalo návrh na změnu územního plánu a dne 4. 10. 2017 nepřijalo návrh žalobkyně na revokaci předchozího usnesení ze dne 7. 9. 2017. Žalobkyně dodala, že bez změny územního plánu, o které rozhoduje zastupitelstvo žalované, nebylo možné úspěšně realizovat další kroky při realizaci stavebního záměru žalobkyně a došlo k jeho zmaření. V tom rovněž spatřuje porušení dobrých mravů. Pro případ, že žalovaná neposkytne potřebnou součinnost podle smlouvy, bylo ujednáno, že vrátí poskytnuté příspěvky, tedy jak částku 4 000 000 Kč, tak částku 1 000 000 Kč. To však žalovaná doposud ani přes výzvu žalobkyně neučinila.2. Žalovaná k věci uvedla, že se nedopustila žádného porušení povinností ze smlouvy o součinnosti, které by zakládalo právo na vrácení poskytnutého příspěvku, jak ostatně konstatoval Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č.j. , spisová značka, , a Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 7. 8. 2024, č.j. , spisová značka, . Naopak poskytovala veškerou potřebnou součinnost, jednala s obyvateli, posilovala infrastrukturu obce a záměr na výstavbu větrných elektráren podporovala. Při uzavírání smlouvy o součinnosti přitom měla za cíl zprostředkovat investici do své lokality a podpořit ekonomický rozvoj, avšak výhradně v souladu s právními předpisy a stanovisky dotčených orgánů. Krajského úřadu se dotazovala na stanovisko, neboť předchozí změna územního plánu byla tímto úřadem zrušena, když plánované větrné elektrárny byly stavbou nadmístního významu a bylo třeba, aby byly zahrnuty v krajském územním plánu. Následný nesouhlas zastupitelstva žalované s návrhem na změnu územního plánu tak byl ve světle tohoto vyjádření logický, neboť opačný postup by byl v rozporu s tímto vyjádřením a provedená změna by byla Krajským úřadem pouze opětovně zrušena. Žalovaná tak požádala Krajský úřad o jeho stanovisko jako řádný hospodář s cílem eliminace nákladů, které jsou při jakékoliv změně územního plánu vysoké (jedná se zejména o zpracování zadání změny územního plánu - tj. objednání projektanta, uhrazení nákladů na přípravnou dokumentaci, zajištění veškerých stanovisek dotčených orgánů - ochrana přírody, hygiena, doprava atd., zveřejnění a projednání návrhu s veřejností, zajištění zpracování posouzení SEA/NATURA, pořízení a uhrazení právní či konzultační služby, přičemž v případě nesouhlasných stanovisek hrozí opakované doplňování či úpravy návrhu a finálním krokem je pak vydání opatření obecné povahy - schválení zastupitelstvem, avšak vždy se souhlasem nadřízeného orgánu, jinak nelze změnu územního plánu realizovat – to vše s náklady v řádu statisíců až milionu). Jelikož nedošlo ke změně právní úpravy a návrh na umístění větrných elektráren byl shodný s návrhem předchozím, nedalo se již při podání žádosti o vyjádření očekávat změnu stanoviska krajského úřadu. Žalovaná přitom nebyla na základě smlouvy o součinnosti povinna schválit změnu územního plánu. Tento závazek jednak nebyl ve smlouvě uveden, avšak zejména závazky žalované podle uzavřené smlouvy mají své zákonné limity, přičemž je zde deklarováno, že žalobkyni bude poskytnuta pouze taková součinnost, která není v rozporu s platnými právními předpisy. Zastupitelstvo žalované nelze zavázat, aby schválilo konkrétní změnu územního plánu. Žalovaná má zvláštní povahu jakožto veřejnoprávní korporace, která musí při své činnosti respektovat především veřejný zájem. Smlouva přitom předpokládá nerespektování veřejného zájmu, resp. vyžaduje pod hrozbou sankce po zastupitelstvu kroky, které jsou v rozporu s veřejným zájmem, neboť spadají do samostatné rozhodovací pravomoci zastupitelstva žalované. Žalovaná dále namítla promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť má za to, že žalobkyně nárok neuplatnila v řádné lhůtě do 28. 2. 2018, jak bylo ujednáno ve smlouvě. Co se částky 1 000 000 Kč, označené ve smlouvě jako dar, týče, doplnila, že tuto částku vnímala jako dobrovolnou finanční podporu investora spojenou s budoucí realizací projektu, což byla v té době běžná praxe, kdy investor touto formou dává najevo svůj vážný zájem o investice v obci a kompenzuje aktivní jednání obce o změnách územního plánu.3. V pořadí první ve věci vydaný rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 6. 2023, č.j. , spisová značka, , podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil, neboť dospěl k závěru o přinejmenším předčasnosti a nepřezkoumatelnosti závěru o částečné neplatnosti smlouvy o součinnosti. Co se částky 1 000 000 Kč, označené jako dar, týče, vytkl okresnímu soudu, že provedl vlastní interpretaci textu smlouvy. Dále odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že při územním plánování obec vystupuje v samostatné působnosti, záleželo jen na vzájemné dohodě účastnic zda a za jakých podmínek k dohodě o poskytnutí příspěvku a daru ze strany žalobkyně dojde. Jinými slovy odvolací soud zkonstatoval, že pro rozpor se zákonem smlouva o součinnosti v této části neplatná není a okresní soud pro další řízení tímto názorem zavázal a uložil mu, zabývat se platností smlouvy o součinnosti a dále zkoumat, jaká byla skutečná vůle účastnic při uzavírání smlouvy a poté znovu posoudit vznesenou námitku promlčení ve vztahu k nároku na vrácení daru.4. I v pořadí druhý ve věci vydaný rozsudek Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 9. 2024, č.j. , spisová značka, , podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil, když konstatoval, že zavázala-li se žalovaná dobrovolně k možné, zákonem tolerované součinnosti, za což přijala finanční plnění, nelze nyní hledat důvody pro zneplatnění smlouvy a pokud okresní soud vycházel ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2023, č.j. , spisová značka, , není těmito závěry odvolací soud vázán. Uložil okresnímu soudu znovu se zabývat vůlí účastnic ohledně ujednání o částce 1 000 000 Kč označené jako dar a dále zabývat se vůlí účastnic ohledně sjednané součinnosti žalované. Za tím účelem měl soud zjistit jaké konkrétní kroky v procesu změny územního plánu žalovaná činila poté, kdy smlouvu o součinnosti uzavřela, kdy byl vydán údajně změněný územní plán a na základě čeho (zda z podnětu žalované či žalobkyně) za jakých podmínek, a jakých konkrétních nákladů, kdo tyto náklady hradil, kdy krajský úřad rozhodl o jeho zrušení a z jakého důvodu (pokud důvodem byl jen rozpor se , adresa, územního rozvoje Ústeckého kraje, vydanými zastupitelstvem Ústeckého kraje dne 7. 9. 2011, tak tyto zásady byly v části týkající se větrných elektráren zrušeny z pokynu Ústavního soudu vyloveném v nálezu ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I.