24 C 97/2025-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 15 482,20 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem a úrokem z prodlení. Uvedla, že se žalovaným dne 2. 3. 2024 uzavřela smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , a to prostřednictvím internetu tak, že žalovaný zakoupil zboží u obchodníka , právnická osoba, . (který provozuje síť prodejen , Anonymizováno, ), který je tak ve vztahu k žalobkyni zprostředkovatelem. Úvěr ve výši 16 293 Kč pak byl čerpán tak, že žalobkyně zaplatila obchodníkovi cenu zboží zakoupeného žalovaným. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 18 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. To však nečinil, tudíž žalobkyně celý zůstatek úvěru prohlásila ke dni 4. 11. 2024 splatným.2. Podáním došlým soudu dne 22. 5. 2025 žalobkyně žalobu co do části požadovaných obchodních úroků omezila a soud tudíž řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Z listiny nazvané smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni (a jejím odštěpném závodu), o zprostředkovateli (, právnická osoba, .) i údaje o žalovaném (jméno, příjmení, rodné číslo atp.) a je datována dnem 2. 3. 2024. Tato listina však neobsahuje podpis (ať již vlastnoruční či elektronický) ani jedné ze stran. Byť je zde uvedeno, že za žalobkyni je elektronicky podepsáno a za žalovaného prostřednictvím SMS, elektronická verze dokumentu neobsahuje žádný podpis ani časové razítko. Je zde uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 16 293 Kč tak, že budou poskytnuty při zaplacení ceny zboží prodávajícímu. Kromě ceny zde nejsou žádné údaje o zboží. Pro nadbytečnost soud z tohoto důkazu žádná další skutková zjištění nečinil. Z předložené tabulky ze systému žalobkyně soud zjistil, že 3. 2. 2024 ve 22:15h mělo dojít k ověření osoby žalovaného prostřednictvím bankovní identity.5. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jí dne 4. 3. 2024 vystavila společnost , právnická osoba, . na jméno žalovaného na částku 16 293 Kč se splatností 11. 3. 2024.6. Z výpisu transakcí soud zjistil, že dne 4. 3. 2024 odštěpný závod žalobkyně poukázal společnosti , právnická osoba, . částku 16 293 Kč.7. Z předložené tabulky soud zjistil, že žalobkyně eviduje na smlouvu č. , hodnota, dvě úhrady po 824 Kč.8. Z listiny nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že jsou zde opět uvedeny údaje o žalovaném (s tím, že má příjmy 28 000 Kč a výdaje 3 200 Kč) a ceně 16 293 Kč. Rozhodnutí: positive. Dále tato listina obsahuje řadu čísel, avšak opět neobsahuje žádný podpis, a to ani její elektronická verze.9. Z dotazu na bankovní registr klientských informací soud zjistil, že žalovaný měl v době dotazu (7. 2. 2024) jeden ukončený kontrakt nesplátkový, žádný existující, dvě žádosti o splátkový a nesplátkový kontrakt a byly mu odmítnuty tři žádosti o splátkové kontrakty a čtyři žádosti o kreditní karty. Z dalšího dotazu (Multicribis) soud zjistil že téhož dne neměl žalovaný žádný záznam v centrální evidenci exekucí. Z připojené tabulky z interního systému žalobkyně soud zjistil, že eviduje dotazy na SOLUS, ISISR, Inbank Czechia, ISIR, CRIF-CRE a CRIF-BRKI.10. Z dopisu ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že jím odštěpný závod žalobkyně upozorňoval žalovaného, že vyhýbání se úhradě situaci s dluhem neřeší a nechť zaplatí 3 310,11 Kč do 30 dnů.11. Z dopisu ze dne 5. 11. 2024 soud zjistil, že jím odštěpný závod žalobkyně upozorňoval žalovaného, že i přes veškeré jeho úsilí se nepodařilo, aby žalovaný dluh vyrovnal a byl tak nucen celý úvěr zesplatnit, pokud se již nestal splatným dříve.12. Z dopisu ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 17 979,33 Kč do 21. 2. 2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 14. 2. 2025.13. Po provedeném dokazování tak mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy zejména jménem a rodným číslem a že dne 4. 3. 2024 její odštěpný závod poukázal společnosti , právnická osoba, . částku 16 293 Kč. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je sice pravděpodobné, že žalobkyně jednala se žalovaným (ověření bankovní identitou), nicméně nebylo lze uzavřít, co mělo být obsahem takového jednání, neboť listina nazvaná smlouvou neobsahuje žádný elektronický podpis ani časové razítko.14. Na projednávaný případ je dále nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měl být úvěr již zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. Dlužno dodat, že u listiny nazvané smlouva, tak jak byla soudu předložena již s odstupem času nelze zjistit, zda odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně (či prodejce / zprostředkovatele) ke dni jejího tvrzeného uzavření.16. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.17. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísn