16 C 334/2025-32 – Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 42.640,63 Kč s úrokem ve výši 3.721,- Kč a ve výši 12 % ročně z částky 39.472,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 1.407,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42.640,63 Kč od 16.10.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 12.11.2024 úvěrovou smlouvu. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy posuzuje úvěruschopnost spotřebitele 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, 2) výpočtem MLS (částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno zatížit klienta splátkou úvěru), 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 44.289,- Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.344,- Kč měsíčně. K čerpání úvěru došlo dne 12.11.2024 a první splátka byla splatná dne 15.12.2024. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 15,24 % ročně. Žalovaný celkem uhradil částku 7.832,- Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a žalobce úvěr zesplatnil ke dni 18.6.2025. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 18.6.2025 (výzva ke splacení celého úvěru). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný nereagoval a žalobce požaduje částku 42.640,63 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 39.472,63 Kč, poplatku za pojištění ve výši 768,- Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900,- Kč a smluvních pokut ve výši 1.500,- Kč.V podání ze dne 1.6.2026 žalobce uvedl, že při výpočtu MLS zohledňuje jak příjmy, tak výdaje žalovaného, včetně výdajů na již existující závazky. Od žalovaného si vyžádal výpis z účtu za období od 15.8.2024 do 9.11.2024. Žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, od kterého obdržel příjem za měsíc 8/2024 ve výši 37.059,- Kč, za měsíc 9/2024 ve výši 33.873,- Kč a za měsíc 10/2024 ve výši 31.876,- Kč. MLS klienta činil 397,- Kč a MLS domácnosti 47.300,- Kč. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že žalovaný disponoval nad rámec uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně 10.000,- Kč. Prostřednictvím výpisu si žalobce ověřil výdaje žalovaného (na stravu, léky, dopravu). Z výpisu jsou zjevné i tzv. zbytné výdaje. Žalovaný značnou část svých výdajů nehradil přímo placením z účtu, ale jiným způsobem, když velkou část svých příjmů z účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Poskytnutý úvěr byl úvěrem konsolidačním (sloužící ke konsolidování existujících závazků žalovaného). Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v registrech a NRKI (nenalezen) a v registru CEE (nenalezen). Na základě uvedených zjištění, s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce žalovaného schopným předmětný úvěr splácet.Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednáníSoud má za prokázané tyto skutečnosti:Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta žalobce provedl před uzavřením smlouvy o úvěru dne 12.11.2024 ověření bonity klienta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má 1 dítě, bydlí u rodičů. Příjem žalovaného od zaměstnavatele činí částka 35.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti 60.000,- Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 28.000,- Kč.Žalobce dále předložil výpisy z účtu žalovaného za období od 15.8.2024 do 9.11.2024, ze kterých soud zjistil, že v srpnu 2024 činil příjem žalovaného 37.059,- Kč od zaměstnavatele a 705,- Kč a výdaje za měsíc 40.911,47 Kč. Za měsíc září 2024 činily příjmy žalovaného na účtu 33.873,- Kč od zaměstnavatele a 26.062,30 Kč a výdaje 57.391,95 Kč. Za měsíc říjen 2024 činily příjmy žalovaného 41.255,- Kč z toho 32.367,- Kč od zaměstnavatele a výdaje 39.095,27 Kč. Do 9.11.2024 činily příjmy žalovaného na účtu 19.500,- Kč a výdaje 16.356,50 Kč.Ze smlouvy o účelovém úvěru ze dne 12.11.2024 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal účelový úvěr ve výši 44.289,- Kč na předčasné splacení dluhů ze smluv uzavřených a , banka, . a zavázal se úvěr splácet v 24 měsíčních splátkách po 2.344,- Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 15,24 % a RPSN 17,1%. Celková částka splatná spotřebitelem: 51.648,- Kč. Úvěr bude žalovanému poskytnut na běžný účet. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, má 1 dítě, bydlí u rodičů. Je zaměstnanec, jeho příjem činí částka 35.000,- Kč a příjem ostatních členů domácnosti 60.000,- Kč. Výdaje na bydlení 6.000,- Kč, splátky všech úvěrů 15.000,- Kč a ostatní výdaje 7.000,- Kč.V dopise ze dne 18.6.2025 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 44.530,51 Kč obratem, nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 19.6.2025.Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobce, dle kterého došlo k čerpání úvěru dne 12.11.2024 a dne 18.6.2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem 7.832,- Kč.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 9.7.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 44.967,50 Kč do 16.7.2025. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 10.7.2025.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Žalovaný uzavřel dne 12.11.2024 s žalobcem úvěrovou smlouvu, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 44.289,- Kč na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy s , banka, . Žalovaný vzal na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 51.648,- Kč a zavázal se ji uhradit v 24měsíčních splátkách po 2.344,- Kč. Úvěr byl čerpán dne 12.11.2024. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 9.7.2025 celý úvěr zesplatnil. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 7.832,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2