24 C 48/2026-54 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 44 636,83 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . se žalovaným uzavřela dne 11. 5. 2006 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla 60 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně, a to v 71 měsíčních splátkách po 1 227 Kč. Jelikož žalovaný zaplatil jen 33 425,50 Kč a dostal se do prodlení, prohlásila jmenovaná společnost ke dni 15. 1. 2009 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 43 836,83 Kč a poplatků ve výši 800 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny označené registračním číslem , hodnota, soud zjistil, že tato obsahuje ujednání o tom, že společnost , právnická osoba, . (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytne žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na jeho běžný účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pokud o to nejpozději do 19. 5. 2006 požádá a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 277 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 6. 2006 s tím, že společnost je oprávněna tyto splátky automaticky strhávat z běžného účtu žalovaného. Tato listina byla podepsána 11. 5. 2006. Předložené úvěrové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů a ujednání o doručování, dále zakotvují možnost společnosti úvěr zesplatnit, pokud žalovaný poruší smlouvu například tím, že nezaplatí jednu či více splátek. Dále tyto podmínky obsahují upozornění, že společnost je oprávněna dlužníka prověřovat a ten se zavazuje písemně doložit na vyžádání doklady o příjmech, o sociálních dávkách, o trvalém pobytu, pojistnou smlouvu, údaje o živnostenském podnikání a jiné doklady důvodně společností požadované.4. Z další listiny označené registračním číslem , hodnota, soud zjistil, že touto dne 10. 5. 2006 žalovaný společnost požádal o poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 60 000 Kč čerpaného jednorázově s tím, že je svobodný, bezdětný a jeho jedinými výdaji jsou nájemné ve výši 1 000 Kč a ostatní ve výši 500 Kč. Od roku 1992 je pak zaměstnán u společnosti , jméno FO, jako řemeslník / kvalifikovaný dělník.5. Z listiny nazvané interní účetní doklad a dále z transakční historie a historického výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že společnost žalovanému na jeho běžný účet č. , Anonymizováno, dne 11. 5. 2006 převedla 60 000 Kč. Žalovaný pak společnosti do srpna 2008 zaplatil celkem 33 425,50 Kč. Dále již nezaplatil ničeho.6. Z dopisu ze dne 15. 1. 2009 soud zjistil, že jím společnost vyzývala žalovaného ke splacení celého zůstatku úvěru ve výši 48 061,02 Kč, neboť se dostal do prodlení s úhradou jeho finnačních závazků dle smlouvy.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku a části seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že se dne 14. 12. 2015 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 16. 12. 2015 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni.8. Z dopisu ze dne 8. 1. 2026 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 170 449,89 Kč do 23. 1. 2026, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému zaslán 8. 1. 2026.9. Z listiny nazvané oznámení o úrokových sazbách pro projednávanou věc nevyplývaly žádné relevantní skutečnosti, neboť ujednání o úroku bylo součástí smlouvy a tato listina nabyla účinnosti až 2. 1. 2009.10. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 10. 5. 2006 požádal společnost o poskytnutí jednorázového bezúčelového úvěru ve výši 60 000 Kč, k čemuž uvedl, že je svobodný, bezdětný a jeho jedinými výdaji jsou nájemné ve výši 1 000 Kč a ostatní ve výši 500 Kč. Od roku 1992 je pak zaměstnán u společnosti , jméno FO, jako řemeslník / kvalifikovaný dělník. Dne 11. 5. 2006 pak společnost se žalovaným uzavřela smlouvu, kde se zavázala poskytnout mu bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč převodem na jeho běžný účet č. , Anonymizováno, , pokud o to nejpozději do 19. 5. 2006 požádá a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 277 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 20. 6. 2006 s tím, že společnost je oprávněna tyto splátky automaticky strhávat z běžného účtu žalovaného. Součástí této smlouvy se staly úvěrové podmínky, které obsahují zejména výklad některých pojmů a ujednání o doručování, dále zakotvují možnost společnosti úvěr zesplatnit, pokud žalovaný poruší smlouvu například tím, že nezaplatí jednu či více splátek a rovněž obsahují upozornění, že společnost je oprávněna dlužníka prověřovat a ten se zavazuje písemně doložit na vyžádání doklady o příjmech, o sociálních dávkách, o trvalém pobytu, pojistnou smlouvu, údaje o živnostenském podnikání a jiné doklady důvodně společností požadované. Téhož dne, tj. 11. 5. 2006 společnost žalovanému na jeho běžný účet převedla 60 000 Kč, přičemž žalovaný do srpna 2008 zaplatil celkem 33 425,50 Kč. Dále již nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 pak společnost žalobkyni postoupila soubor pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.12. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.) – dále již jen „obch. zák.“ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.) – dále již jen „obč. zák.“ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání a předmětem úvěru byla částka 60 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).15. Předně je třeba uvést, že předložená smlouva o úvěru byla v souladu s § 4 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné podobě a obsahuje i další náležitosti vymezené v § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedený zákon o spotřebitelském úvěru a tím méně pak obchodní zákoník neobsahoval nijak konkrétní ustanovení o ochraně spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním, nicméně, jak uzavřel Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.16. V projednávaném případě si této skutečnosti byla vědoma i společnost, kt